Na kněze byl P. Šuránek vysvěcen 5. 7. 1926 a v srpnu nastoupil na své kaplanské místo do Slatinic u Olomouce.
Po úmrtí faráře P. A. Pavelčíka v červenci 1929 byl zde nečekaně ustanoven farářem. Neočekávaně proto, že dříve se faráři stávali kněží až v pozdějším věku a bylo zcela odlišné obsazování far než jsme zvyklí dnes.
Po třech letech v pastoraci byl povolán do Olomouce, aby zde zastával v Arcibiskupském kněžském semináři funkci spirituála (vychovatele) budoucích kněží.
Ze Slatinic do Olomouce odešel 11. 12. 1929. Jen pár dnů před Vánoci.
Od rozdělané kněžské práce a mnoha farních plánů do budoucnosti.
Bylo mu pouhých 27 let a čekal ho nelehký úkol.
Úkol, kterého se necítil hoden a dostatečně připraven.
Spirituálem byl až do roku 1948, kdy byl na vlastní žádost úřadu zproštěn.
Svým farníkům tenkrát napsal dopis na rozloučenou.
„Milovaní farníci!
Byl jsem od vás odvolán náhle do olomouckého kněžského semináře.
Co Bůh činí, dobře činí! – kéž zde vykonávám jeho vůli. Nemohl jsem se s vámi rozloučit, činím tak tedy tímto způsobem.
Bůh vám zaplať za všechnu důvěru a lásku, kterou jste v mé osobě prokazovali svatému kněžství Ježíše Krista. Zachovávejte mu tu úctu vždy, modlívejte se za své kněze a mohu-li vás pokorně poprosit: za mne a za bohoslovce, které mám pomoci vychovávat.
Pozdravujte srdečně školní mládež, děti, s nimiž se tak těžko loučím, naši dobrou mládež, která kéž vždycky slouží farnosti ke cti, muže a ženy, nemocné a jakkoli trpící. Vykupitel, na jehož příchod se připravujete, Vás utvrzuj, posiluj a utěšuj!
Rodičům přeji z plna srdce, aby své děti vychovávali v bázni Boží, příkladem, slovem a kázní, dá-li Bůh té milosti i pro stav kněžský, ať se na nich dočkají radosti a shledají se s nimi v náruči Boží.
Všem pak přeji, aby jako děti Boží žili v jednotě a ochotné pomoci.
Prosím všechny, od školních dětí počínaje, co nejvroucněji, aby mně odpustili, zarmoutil-li jsem někoho neb dal v něčem pohoršení – zlý příklad.
Děkuji slavným obecním radám a konkurenčnímu výboru a i jménem zesnulého důstojného pana faráře za laskavou a ochotnou podporu ve věcech duchovní správy. Mše sv., na něž jste mi dali, budou v pořádku odslouženy.
Nakonec prosím, nezapomeňte na výzdobu chrámu Páně, na uctivé chování v něm, na zvoneček, na zvony a na varhany; já také nezapomenu a podle možnosti budu pomáhat.
Loučím se s vámi slovy svatého Jana: „Miláčkové moji, milujte se vespolek!“ a požehnání trojjediného Boha – na přímluvu blahoslavené Panny Marie a anděla Strážného – budiž s vámi vždycky!
P. Antonín Šuránek“
