Proces beatifikace probíhá u dvou desítek žen a mužů napříč našimi diecézemi. Nacházejí se v různých fázích.
U dalších se shromažďuje materiál k oficiálnímu zahájení. Pět mužů z těchto výčtů nás může více zaujmout.
Narodili se v roce 1902. Letos to bude přesně 120 let. Jak pozoruhodné. U tří navíc jde i o kulaté výročí úmrtí.
U všech pěti kněží můžeme vypozorovat velmi podobné charakterové rysy, životní osudy a cítění.
Dle slov pamětníků a dochovaných písemných materiálů víme, že se těšili oblibě u lidí, které dokázali oslovit a zaujmout napříč generacemi.
Patřili k vyhledávaným kazatelům a zpovědníkům. Byli literárně činní, otevření pro evangelizaci a nebáli se využít na jejich dobu moderních praktik. Všichni dokázali se ctí ustát nátlak a podvolení se totalitní moci. Někteří dokonce dvěma. Nacismu i komunismu.
K zahájení jednotlivých kauz je potřeba, aby úcta k dané osobě byla živá a v povědomí mezi nejširším okruhem lidí.
Proto si rozšiřme obzory a alespoň nahlédněme do životních poutí pětice mužů, jejichž životy mají hodně společného.
Možná během roku na jejich život, dílo a odkaz v médiích ještě narazíme.
P. Augustin Schubert, OSA (Pražská arcidiecéze)
Narodil se 14. 5. 1902 v Praze na Žižkově do rodiny železničního úředníka a při křtu dostal jméno František. Otec byl Němec a matka Češka. Doma se mluvilo česky. Školy navštěvoval německé.
Po gymnáziu studoval na filosofické fakultě Karlovy university. V roce 1924 byl promován na doktora filosofie a v témže roku vstoupil do kláštera augustiniánů a dostává jméno Augustin.
Formaci a teologická studia podstoupil v Německu a 20. 1. 1929 byl vysvěcen na kněze. Záhy byl zvolen převorem, duchovním správcem velké farnosti, zpovědníkem, vzdělával členy Orla a patřil mezi neznámější české kazatele.
Po okupaci v roce 1939 se snažil v lidech upevňovat náboženské a národní cítění.
26. 8. 1940 byl však zatčen a postupně vězněn na Pankráci a v koncentračních táborech Oranienburg a Dachau, kde 28. 7. 1942 umírá.
V současné době řád augustiniánu shromažďuje materiál k případnému zahájení beatifikačního procesu.
- Archiv Radia Proglas P. Augustin Schubert
P. Josef Toufar (Královéhradecká diecéze)
Osud kněze Josefa Toufara patří skrze tzv. číhošťský zázrak patrně k nejznámějším kandidátům.
Až po otcově smrti (1927), kdy bratr přislíbil, že převezme otcův hostinec a hospodářství mohl zahájit cestu ke kněžství.
V roce 1928 (bylo mu 26 let) nastoupil do primy gymnázia v dnešním Havlíčkově Brodě.
V době kdy Toufar začal usedat do lavic s jedenácti a dvanáctiletými spolužáky byl Šuránek dva roky knězem a pomalu se chystal na nelehkou dráhu spirituála.
Po maturitě v roce 1935 vstoupil v Hradci Králové do kněžského semináře a 29. 6. 1940, ve svých 38 letech, přijal kněžské svěcení.
To se však nelíbilo místním komunistům a tlačili na jeho přeložení.
Toufar nakonec rezignuje a o přeložení do nedaleké Číhoště požádá sám a v dubnu 1948 se tam stěhuje.
Opět se pouští do aktivní pastorace. Věnuje se mládeži, pořádá duchovní obnovy, opravuje kostely, pomáhá farníkům i s běžnými záležitostmi...
O 3. neděli adventní, 11. 12. 1949, se v číhošťském kostele během mše svaté pohnul křížek.
Události v Číhošti využili komunistické orgány a zneužili pro kompromitující materiál proti církvi.
V noci 28. 1. 1950 je StB Toufar zatčen.
Po krutých výsleších a mučení 25. února 1950, v den druhé výročí komunistického převratu, umírá. Komunistický aparát tak jeho případ nemohl využít k připravovanému velkému proticírkevnímu procesu.
V dubnu 2013 dala Česká biskupská konference souhlas k zahájení procesu blahořečení.
Od roku 2013 probíhá diecézní fáze procesu.
- Archiv Radia Proglas P. Josef Toufar
P. Adolf Kajpr, SJ (Pražská arcidiecéze)
V útlém dětství přišel o oba rodiče a spolu se starším bratrem vyrůstal u tety. V roce 1916 ukončil obecnou školu, poté nádeničil a nakonec se šel učit mlynářem. Na mlýn jezdil švagr mlynářky, středoškolský profesor, který si všiml bystrého chlapce. Často s ním rozmlouval a zásoboval knihami různých žánrů.
První dvě třídy klasického gymnázia vystudoval Kajpr externě. Soukromě studoval i během dvou let, kdy musel nastoupit na dvouletou vojnu. Vždy jezdil do Prahy jen na zkoušky. Poslední dva ročníky už navštěvoval s ostatními studenty.
Mezi nimi byl i Adolf Kajpr. Zatčen byl StB 13. 3. 1950. Opět kvůli „nenávistným“ článkům, ale tentokrát proti lidově demokratickému zřízení.
Narychlo připravený proces skončil u soudu 5. 4. 1950 a byl odsouzen na 12 let do žaláře.
17. 9. 1959 jej však v Leopoldově postihl druhý infarkt a zemřel.
Diecézní fáze beatifikace byla ukončena roku 2021. Materiál byl v Římě v témže roce schválen.
- Archiv Radia Proglas P. Adolf Kajpr, SJ
P. Josef Hlouch (Českobudějovická diecéze)
Po maturitě vstoupil do kněžského semináře v Olomouci a patřil do stejného ročníku jako Antonín Šuránek. Ve stejný den, 5. 7. 1926, spolu s dalšími dvaadvaceti spolubratry přijali svátost kněžství.
Dva, možná budoucí světci, tedy prošli stejnou formací.
V dubnu 1950 se ocitl v úplné izolaci od lidí. Místa internace se během let měnila. Podobné praktiky „domácího vězení“ v té době zakusili i biskupové z jiných diecézí.
Biskup Hlouch byl často vyslýchán a týrán psychicky i fyzicky.
Zemřel 10. 6. 1972, kdy byl předešlý den zbit příslušníky StB.
V roce 2017 byl oficiálně zahájen proces na diecézní úrovni.
- Archiv Radia Proglas Josef Hlouch, biskup
P. Antonín Šuránek (Olomoucká arcidiecéze)
Narodil se 29. 5. 1902 v Ostrožské Lhotě č. p. 29, v den slavnosti Těla a Krve Páně. Vyrůstal v rodině čtvrtláníka a byl páté z šesti dětí.
Když povyrostl, začal se staršími bratry ministrovat. Nechal se však zlákat drobnými haléři, které v kostele vybíral, tajně si je ukládal a kupoval si za ně jídlo. Když záhy celá událost vyšla na světlo, cítil velké zahanbení, které si svým způsobem nesl celý život. Ve svých povinnostech začal být více svědomitý, ale uzavřel se do sebe a stranil se lidem.
V březnu 1913 mu umírá maminka, která vedla své děti ke zbožnosti. Částečně i pod záminku ukrýt se před hanbou z krádeže využije nabídky studia na měšťance v sousedním Uherském Ostrohu, kde přichází první myšlenky na kněžství.
Po roce přestoupí na na gymnázium v Uh. Hradišti. Rodina neměla moc peněz, ale otec nakonec svolí. Antonín se snaží na studia přivydělávat doučováním. Po maturitě nastoupil studium bohosloví v Olomouci, kde byl jeho spolužákem Josef Hlouch. Po prvním a druhém ročníku se u něho dostavila krize povolání.
5. 7. 1926 byl vysvěcen na kněze a jeho prvním kaplanským místem se staly Slatinice u Olomouce.
Ovšem 21. 11. 1929 je náhle odvolán do Olomouce, kde do 31. 8. 1948 zastává funkci spirituála.
V roce 1946 obhajuje doktorát z pastorální teologie. Od 1. 9. 1948 do 23. 9. 1950 se stává kaplanem u sv. Mořice v Olomouci a suplent pastýřské bohovědy na CM fakultě v Olomouci.
Postihu vládnoucí totalitní moci, se nevyhnul a je odsunut na venkov a necelý školní rok 1950/51 působí jako výpomocný kaplan ve farnosti Velký Ořechov.
11. 7. 1951 ho příslušníci StB odváží z kroměřížské nemocnice, kde se léčí se zápalem plic, do věznice v Uh. Hradišti a pak do internace v Želivu, kde setrvá až do vyhoštění 18. 10. 1955.
Je mu odebrán státní souhlas k výkonu kněžské služby a až do odchodu do důchodu v roce 1962 pracuje ve vápence ve Štramberku.
3. 11. 1982 v nemocnici v Petřkovicích umírá.