Jak probíhá kanonizační proces?

Jak probíhá kanonizační proces?

Jednoduché a krásně znázorněné vysvětlení ZDE
Kanonizace (svatořečení) v katolické církvi znamená prohlášení za svatého.
V současném kanonickém právu je kanonizace posledním papežským úkonem, kterým je služebník Boží, zařazený před tím mezi blahoslavené, vepsán do seznamu svatých. Beatifikací je služebník Boží prohlášen za blahoslaveného. V dějinách církve se podoba kanonizace proměňovala a vyvíjela. Dnes je kanonizační řízení právním procesem, který se řídí závaznými předpisy,1 přičemž tato náročná procedura trvá obvykle několik let.
 
Každé řízení je v současnosti rozděleno na dvě části.
První část probíhá v diecézi, v níž osoba pokládaná za svatou zemřela, druhá část posléze v Římě na Kongregaci pro blahořečení a svatořečení (Congregazione delle Cause dei Santi). Základním předpokladem pro zahájení procesu je pověst svatosti/mučednictví, tedy mínění, že zemřelá osoba žila svatým životem, nebo zemřela mučednickou smrtí.
Kanonizační řízení nemůže být zahájeno dříve než pět let po smrti dané osoby a nemělo by být zahájeno později než za 30 let, pokud k tomu ovšem nejsou spravedlivé důvody. Iniciátorem řízení je navrhovatel a může jím být fyzická i právnická osoba, která podněcuje zahájení řízení o heroických ctnostech, nebo mučednictví zemřelé osoby. Navrhovatele zastupuje právní odborník zvaný postulátor. Postulátor musí shromáždit potřebnou dokumentaci a předložit ji místnímu biskupovi, který celou věc uváží.
Diecézní biskup se poté zeptá na mínění ostatních biskupů v biskupské konferenci a dotáže se Kongregace pro blahořečení a svatořečení na postoj Apoštolského stolce. Pokud nejsou vůči zahájení kauzy námitky, uveřejní svůj úmysl zahájit šetření. Pro toto šetření je ustanoven diecézní tribunál, kterému předsedá sám biskup či biskupský delegát. V tribunálu dále působí ochránce spravedlnosti, notáři, přizvaní odborníci jako archiváři, historici či lékaři a cenzoři.
 
Následně jsou realizovány výslechy svědků, kteří služebníka Božího znali, nebo mohou dosvědčit, jak křesťanské ctnosti a činnost služebníka Božího hodnotili současníci. Zkoumání života a činnosti služebníka Božího je nezbytné, neboť šetření zjišťuje, zda jeho ctnosti dosáhly heroického stupně. U mučedníků je zkoumána skutečnost násilné smrti, pohnutky pronásledovatele, neboť ty musejí vycházet z nenávisti k víře či z odporu vůči mravnímu zákonu. Mučednictví je považováno za souhrn heroických ctností a není u něj vyžadován pro výslednou beatifikaci zázrak, který je nutný až pro kanonizaci.
 
Po ukončení diecézní části šetření jsou všechny dokumenty přeloženy do některého z jazyků užívaných v papežské kurii a odeslány do Říma. Originál akt je zapečetěn a uložen na biskupství. Ověřené kopie jsou zaslány s průvodním listem na Kongregaci pro blahořečení a svatořečení, v níž proces pokračuje.
 
 

1) Apoštolská konstituce Divinus perfectionis Magister vydaná papežem Janem Pavlem II. 25. ledna 1983; Normy Kongregace pro záležitosti svatých Normae servandae in inquisitionibus ab Episcopis faciendis in Causis Sanctorum ze 7. února 1983. Normy Kongregace pro záležitosti svatých Sanctorum mater ze 17. května 2007, která má za cíl objasnit platné zákony a ulehčit jejich aplikaci.