Časová osa

Časová osa

29. 5. 1902

Narozen v Ostrožské Lhotě č. p. 28, jako pátý z šesti děti, do rodiny čtvrtláníka.

Ve čtvrtek o Slavnosti Těla a Krve Páně (Boží Tělo), v době kdy se celá obec během procesí modlila u „kostelíčka“,
který se už po generace stavěl u jeho rodného domu.

Téhož dne je při májové pobožnosti v kostele sv. Jakuba Staršího pokřtěn a dostává jméno Antonín. Po sv. Antonínu Paduánském, jemuž je nad obci zasvěceno poutní místo - Svatý Antonínek.

(Více ZDE)

1906 - 1908

V Ostrožské Lhotě se staví nový kostel, na jehož realizaci má velkou zásluhu i Antonín Cyril Stojan (pozdější arcibiskup).
Malého Antonína oslovil příkladný Stojanův život a pomalu se stává jeho celoživotním kněžským vzorem. 

1908 – 1913

Navštěvuje obecnou školu v Ostrožské Lhotě.

Stává se ministrantem.
Nechal se však zlákat drobnými haléři, které v kostele vybíral, tajně si je ukládal a kupoval si za ně jídlo.
Když celá událost vyšla na světlo, cítil velké zahanbení, které si svým způsobem nesl celý život.
Ve svých povinnostech začal být více svědomitý, ale uzavřel se do sebe a stranil se lidem.

Více ZDE

12. 3. 1913

Umírá mu maminka. Po pohřbu přivádí bratr František do kostela všechny své sourozence a u bočního oltáře Panny Marie říká: „To bude včíl naše maměnka.“

Více ZDE

1913 - 1914

Snad i pod záminkou ukrýt se před hanbou z krádeže využije nabídky studia na měšťance škole v sousedním Uherském Ostrohu.
Na základě četby Kukátek od Václava Kosmáka přichází k prvním tajným myšlenkám stát se knězem.
Rozhodne se přestoupit na gymnázium v Uherském Hradišti a otec k tomu nakonec svolí.

Více ZDE 

1914 - 1922

Studuje na klasické gymnasium v Uherském Hradišti a bydlí zde. Na studia si přivydělává doučováním.
Nechce být nikomu zavázán, aby se pak mohl svobodně rozhodnout kam se budou ubírat jeho další kroky.

13. 8. 1922

Definitivně se rozhodne po prázdninách nastoupit do semináře a vydat se na cestu ke kněžství.

Více ZDE

1922 - 1926

Bohoslovecká fakulta v Olomouci

3. 10. 1923

Po prvním ročníku během prázdnin se rozhodne, na studia již nevrátit. Ze strachu, že bude špatný kněz.

Na Velehradě, při pohřbu A. C. Stojana, však změní názor a studuje dál.

Více ZDE

3. 10. 1924

Po druhém ročníku přichází další krize. Tentokrát je již přihlášen v Praze ke studiu na filosofické fakultě.
V kostele sv. Antonína Paduánského v Holešovicích zaslechne vnitřní hlas „Ten kostel je prázdný. Měl by být plný – a ty utíkáš ze semináře?“ a na základě dalších událostí se ještě v noci vrací zpět do semináře a již nikdy o svém kněžství nepochybuje.

Bylo to v den 1. výročí Stojanova pohřbu. Navíc v kostele, kterému Strojan pomohl s dostavbou a při svěcení zde měl i promluvu.

Více ZDE

5. 7. 1926

Přijímá kněžské svěcení v Olomouci.

11. 7. 1926

Slaví primiční mši svatou v rodné farnosti.
Kazatelem byl Mons. ThDr. Otokar Tauber, jeho bývalý profesor náboženství na gymnáziu v Uh. Hradišti.

2. 8. 1926

Nastupuje na své první kaplanské působiště a po brzké smrti tamního faráře se od 29. 7. 1929 stává farářem ve Slatinicích u Olomouce.

21. 11. 1929 – 31. 8. 1948
V pouhých  27 letech je povolán do Kněžského semináře v Olomouci a zastává zde funkci spirituála (vychovatele) budoucích kněží (až do roku 1948).
srpen 1939

Na Velehradě, kde si prohluboval studia, vyslechl od P. Leopolda Škarka SJ povzdech nad poutním místem Svatý Antonínek, kde by se mělo věnovat více duchovní péče věřícím. Bere si jeho slova k srdci a hledá Boží vůli.

1. 9. 1939

O prvním zářijovém pátku, v doprovodu faráře z Ostrožské Lhoty, P. Josefa Kociána, navštíví blatnického faráře P. Josefa Smékala a přednese mu vizi o zřízení duchovní správy a budování (hmotném a duchovním) na Svatém Antonínku.

V ten den začala Šuránkova doživotní práce na posvěcování poutního místa a celého Slovácka.

2. světová válka

Po dobu 2. světové války intenzivně působí na Svatém Antonínku. Bydlí zde a v pastoraci mu vypomáhají bohoslovci.
Bohoslovcům, kteří byli totálně nasazeni do Německa, posílá punkta k rozjímání a duchovní literaturu.

12. 6. 1946

Promován doktorem teologie v Olomouci.

Více ZDE

1. 9. 1948 – 23. 9. 1950

Kaplan u sv. Mořice v Olomouci a suplent pastýřské bohovědy na CM fakultě Olomouc.

V tomto období také zkaldá Stojanovu kolej pro vysokoškolské studenty. Bylí zde s nimi a duchovně je vede.

24. 9. 1950 – 12. 7. 1951

Kaplan ve farnosti Velký Ořechov, do které spadalo dalších sedm okolních vesnic. Přestože je pod drobnohledem STB usilovně rozvíjí pastoračních činnost.

1. 7. 1951

Rodným bratrem Josefem převezen do nemocnice v Kroměříži, kdy se už od 20. 6. potýkal s těžkým zápalem plic.

11. 7. 1951

V den 25. výročí své primiční mše svaté je z nemocnice odvezen StB do věznice v Uherském Hradišti.

12. 7. 1951

K večeru je převážen s dalšími zatčenými kněžími do kláštera v Želivu, který se stal internačním táborem kněží a řeholníků.

18. 10. 1955

Po odmítání propuštění byl STB vykázán ze Želiva k sestře Kateřině, provdané Dominikové,
hospodyni u svého syna P. A. Dominika, který v tu dobu působil v Bartošovicích a později Hladkých Životicích.
Byl zbaven státního souhlasu pro vykonávání kněžské služby a měl si najít civilní zaměstnání.

Více ZDE

1955 - 1962

Najít si práci, kterou by mu byla povolena, byl problém. Nakonec pracoval jako dělník v cementárně ve Štramberku.
Do práce dojížděj nejdřív od svého synovce, později na příkaz STB bydlí přímo ve Štramberku.

29. 5. 1962

Po dovršení 60 let odchází do důchodu.
Nesmí zůstat u synovce na faře v Liptáni a proto odejde ke svému bratru Josefovi do Uherského Hradiště.

10. 4. 1968

Byl mu udělen souhlas k vykonávání kněžské služby pro výpomoc v duchovní správě, ale i na Svatém Antonínku.

1968 - 1970

Stává se spirituálem v obnoveném Kněžském semináři v Olomouci.

Více ZDE

1970 - 1975

Působí v Blatničce, která je filiálkou farnosti Blatnice pod Sv. Antonínkem.
Bydlí zde v rodině u příbuzných a neúnavně pracuje i na Svatém Antonínku a Slovácku všeobecně.

1975

Opětovně zbaven státního souhlasu k vykonávání kněžské služby a dochází z Blatničky.
Bydlí u synovce, tam kde právě působí (Písařov).

září 1980

Stěhuje se spolu se synovcem do Ludgeřovic. Dostává státní souhlas k výpomoci.
Je po třetí raněn mozkovou mrtvicí, přesto zpovídá a denně koncelebruje.

31. 10. 1982

Ve zpovědnici se mu udělalo špatně a byl odveden domů. Dva dny ležel v horečkách.

2. 11. 1982

Odvezen do nemocnice v Petřkovicích.

3. 11. 1982

Ve 4 hodiny ráno umírá.

8. 11. 1982

Rozloučení v Ludgeřovicích.

9. 11. 1982

Dopoledne rozloučení v Olomouci v katedrále sv. Václava.

9. 11. 1982

Odpoledne pohřební mše svatá v rodné Ostrožské Lhotě a uložení do kněžského hrobu na místním hřbitově.