Duchovní povolání v Antonínově duši zrálo od dětství (více ZDE), ale nejednalo se o snadnou a přímou cestu.
Definitivně se rozhodl vstoupit do kněžského semináře za bouřky 13. 8. 1922.
Byl už téměř konec prázdnin, kdy jiní studenti měli nejspíš své přihlášky dávno podané.
Jednalo se o důležitý a rozhodný krok ke kněžství, ale tehdy ovšem ještě netušil, že jeho povolání bude muset být „vytříbeno“ a projde „ohněm zkoušek.“
Tenkrát, v Kunovském lese, se v jeho nitru muselo odehrát něco silného, protože na tento moment s vděčností vzpomíná i po letech a chápe jako jeden z důležitých Božích zásahů, které v životě zažil.
V knize Rád obětoval všechno, se můžeme o dané události dočíst:
„Jednou večer jsem chodil po Kunovském lese a přemýšlel jsem, co mám dělat.
Najednou se zablesklo, zaburácel hrom a rozpoutala se bouře.
A za té bouře jsem se rozhodl, že vstoupím do semináře.
Vždyť je tolik lidí, kteří kněze potřebuji. …Děkuji Bohu, že mohu dosud soužit Jemu i jeho venkovskému lidu v duchu slov,
která jsem řekl, když jsem 13. 8. 22 pronesl na kolenou v Kunovském lese své rozhodnutí přihlásit se do semináře.
Ó, Bože, >Tobě, Tvému lidu, svému národu, Tvé Církvi.<“
Je potřeba si uvědomit, že jeho kněžské povolání zrálo v období velikých změn, které přinesl vznik samostatného státu v roce 1918.
V roce 1920 byla založena Československá církev, kam přešla řada katolických kněží a věřících.
Na počátku dvacátých let celkově značně poklesl počet posluchačů teologie.
Měl obavy z toho, že nebude dobrým a příkladným knězem a nedokáže být svěřenému lidu oporou.
Oznámení o přijetí do kněžského semináře.
