Úkolem spirituála je formovat, vést a připravovat svěřené bohoslovce na budoucí pastoraci.
Tzv. konsiderace P. Šuránka k bohoslovcům
6. 2. 1930
„Vidím v duchu tisíce sepjatých rukou a nevinných očí, z nichž hledí celé upřímné srdce.
Vidím tisíce školních dětí na kolenou, jak se obracejí k našemu semináři, k vám, pánové, s velikou prosbou.
Mezi dětmi si odpočinul unavený Spasitel, tam uchystal nejkrásnější chvíle i svým učedníkům.
Děti – to budou první vaši farníci, několik let skutečně vaši.
Mezi nimi budete svrchovanými pány, za ně budete Pánu počet skládat, budou vám odměnou práce, radosti, popř. i žalem a strašnou pokutou, břemenem na soudu Božím.
V takového se vychovávej člověka, v jaké chceš jiné vychovávat.
Nejvděčnější půda, Bohem samým připravena k setbě…
Čí vinou, naroste-li na ní trní?
Kdo bude trestán?
Vychovatelé, kteří sami jsouce nevychovaní, pustošili, kde měli zušlechťovat.
Nejúčinněji nevychovává totiž povinným naváděním svěřenců k dobrému, nýbrž nepřímo: sebevýchovou vychovatelů.
Nepoměrně větší vliv na děti má to, co na sobě pracujeme, než to, co k nim mluvíme.
Ne tím, co zakazujeme jiným, nýbrž co sobě zakazujeme, stáváme se pořádající, upravující, vedoucí mocí v životě.
V takového se vychovávej člověka, v jaké chceš jiné vychovávat.
Ještě neznáte, pánové, své školáky a už jim můžete být anděly strážnými, utlumit v nich náklonnosti ke zlému.
Nejhlouběji vychováváme tím, co jsme vykonali uvnitř sebe
a nejtrvaleji neúčinkuje na jiné to, co jsme lehce vyčetli z knih,
nýbrž čeho jsme se domohli tvrdou zkušeností a prací.
Čím? Nejskrytějším přemáháním sebe.
Bůh zná ty děti, které vám svěří, a ochrání je, budete-li své denní sebezápory za ně obětovat v úmyslu: zapřu se, abych uměl vychovávat.
Bez této předběžné práce sebevýchovné odvolávalo by kdysi vaše každodenní chování a potupovalo to, co budou mluvit ústa.
Zato každé přemožení vysvobodí ze spánku veškeré vyšší síly, ve vás utajené, budou vám zářit oči ty síly podmanivé, posvětí každé slovo hlubší pravdivostí a výmluvností.
Nehlouběji vychováváme tím, co jsme vykonali uvnitř sebe a nejtrvaleji neúčinkuje na jiné to, co jsme lehce vyčetli z knih, nýbrž čeho jsme se domohli tvrdou zkušeností a prací.
Obličej i hlas prozradí nitro každého člověka.
Znalci duchovního života praví, že vnitřní kvalita dává i působivý výraz obličeje a mění i tón hlasu, který účinkuje na mladou duši autoritativně.
Obličej i hlas prozradí nitro každého člověka.
Každé naše slovo provází totiž celý sbor spodních tónů a nepovědomá mimika obličeje – a tyto spodní tóny a mimika obličeje vyvracejí často to, co mluvíme: vyjeví rozpor mezi učením a životem, a tento rozpor nechápe nevědomky nikdo hlouběji než nesmírně citlivá a dokořán otevřená duše dětská.
Vy máte vytvořit z těch malých dětí postavy Boží,
duší Bohu podobnou jim uchovat, zajistit.
Malíř Fra Angelico se modlil - jak známo – pokaždé než vzal do ruky štětec a pak maloval božské postavy.
Vy máte vytvořit z těch malých dětí postavy Boží, duší Bohu podobnou jim uchovat, zajistit. Nemusíte se tedy očistit od nejskrytější nečistoty, nejmenší smyslnosti, chtějíce a majíce probudit nejskrytější čistotu v dětech?
Nemusíte vy být proniknuti úplně životem Božím, máte-li vychovávat děti Boží?
Aby vaše slova zesilovala to, co je v mladých srdcích božského?
Máte vést děti k pravdomluvnosti, k upřímnosti, k pořádku, k svědomitosti v učení, v modlitbách, v majetku, máte je vést k sebezáporu, k lásce blíženské, k lásce k rodičům, k vychovatelům i nepřátelům.
Veškerá skutečná výchova spočívá na sebevýchově vychovávajícího,
veškerá sebekázeň na kázni poroučejícího.
A ukáznit vnitřně děti bude vašim úkolem.
Co z toho plyne pro vás?
To je, p., zákon, jehož nelze oddiskutovat a z něhož ani Bůh zbytečně nevyjímá nikoho.
Veškerá skutečná výchova spočívá na sebevýchově vychovávajícího, veškerá sebekázeň na kázni poroučejícího. A ukáznit vnitřně děti bude vašim úkolem.
Nepomohou slova, ani křik, ani tresty: toliko silná vůle, která v nás spolupůsobí s milostí Boží, uklidnila nervy, zkrotila vášně a podmanila si chtíče – dovede i u svěřenců organizovat podřízeny vnitřní svět a navádět k sebeovládání.
Vše ostatní bývá jen zdáním se na podívanou, nikoli skutečným pořádkem.
Kdo se chce věnovat povolání vychovatelskému,
pro toho nejdůležitější přípravou je výchova vůle.
Kde z chování vychovatelů je patrno, že jsou vítězi sami nad sebou a mají neviditelný železný kříž za zmužilost, která přemohla vnitřního nepřítele – tam se mládež sklání s radostí.
Kdo se chce věnovat povolání vychovatelskému, pro toho nejdůležitější přípravou je výchova vůle.
Vědomosti sebedůkladnější samy neprospějí pranic, nedovedete-li silou soustředěné vůle provést svěřence nad rozháranost, hravost, lenivost a všechny jiné pudové vlastnosti mládeže a přenést na ně duch usebrání a sebevlády!
A tak ty hluboké dětské oči, ty jejich sepjaté ruce, mají jednu k vám prosbu:
Dobře se vychovejte, abyste nás dobře vychovali. Těšíme se na vás…“
Zdroj: Kukátka, k tisku připravil Alois Kotek, 1992
