Téma: Víra

Téma: Víra

 

Přepis rozjímání z brožurky Růžencová rozjímání, P. A. Šuránek, v roce 1998 vydala Matice cyrilometodějská
(K tisku připravil P. A. Kotek)

 

V úvodu se píše:

V době přípravy beatifikačního procesu P. Antonína Šuránka mají být pro nás jeho růžencová rozjímání školou opravdové modlitby a přínosem v naší snaze o hlubší duchovní život.
Jeho myšlenky, obsažené v těchto rozjímáních, vyjadřují sílu jeho víry a bezmeznou oddanost Kristu, jeho Matce Panně Marii a pomáhají nám vydat svědectví víry a svatého života.

+ Mons. Josef Hrdlička

RADOSTNÁ TAJEMSTVÍ

 1. Život z víry

K Panně Marii do Nazareta přišel nebeský posel, archanděl Gabriel.

Jeho poselství má také nebeský ráz. Obsahuje takové věci, že je sebebystřejší rozum nechápe. Na Panně Marii vyžaduje plnou dokonalost víry.

To je: podrobení úsudku a přijetí zvěstovaných věcí jako čisté pravdy. Veliká je víra Panny Marie v jednotlivých pravdách. Věří, že bude matkou panenskou, matkou Syna Božího.

Svou víru vyjádřila jedinečným způsobem: „Jsem služebnice Páně, ať se mi stane podle tvého slova!“ (Lk 1,30)

Život Panny Marie po odchodu anděla byl stálým obnovováním úkonů víry.

Povinnosti, práce a starosti všedního dne, vše bylo prožíváno s myšlenkou na Boha. Žila jako před svatostánkem a svatostánkem byla sama.

Kleknu nyní před tento živý svatostánek s prosbou, aby má víra byla podobná víře Panny Marie,
aby ovlivňovala celý můj den, události, práce a starosti, abych všechno prožíval s myšlenkou na Boha.

2. Víra ve velikost Panny Marie

Po třídenní cestě dorazila Panna Maria k svaté Alžbětě.

Alžběta, osvícená Duchem svatým, velebí Bohorodičku: „Požehnaná jsi… a blahoslavená, že jsi uvěřila, neboť se naplní to, co ti pověděl Pán.“ (Lk 1,45)

Panna Maria uvěřila. Svou víru vyzpívala chvalozpěvem Magnificat. Je to její Credo.

Nazývá v něm Boha Spasitelem, mocným, svatým, milosrdným a věčným divotvůrcem.

Ve své víře je Panna Maria požehnaná i pro nás. Svou vírou nám přinesla spásu, jako Eva svou nevěrou záhubu. Pro její víru ji budou blahoslavit všechna pokolení.

3. Víra pevná a čistá

Panna Maria se sv. Josefem ve stáji betlémské.

Je to možné, že chlév má být příbytkem božím? Je to vůbec Boží Syn, který se má narodit, když se mu všemohoucí Bůh nepostaral o důstojné přístřeší?

Víra Panny Marie a sv. Josefa je tak čistá, že takové pochybnosti neznají.

Ježíšek se narodil.

Vypadá jako obyčejné dítě a oni věří, že je tvůrcem světa a jich samých. Právě přišel na svět a oni věří, že je veliký v nebi. Bere pokrm do Matičky a oni věří, že je Pán a živitel všeho. Neumí mluvit a oni věří, že je radostí nebe i země a celého světa. Ano. V Betlémě u jeslí se klaněla pevná a čistá víra Panny Marie a sv. Josefa.

Panenská Bohorodičko, sv. Josefe, prosím, vyproste mi vzrůst ctnosti víry – ať je pevná, bez pochybovačnosti, jako byla víra vaše.

4. Úcta k náboženským předpisům, příklady v Ježíši Kristu

Panna Maria v doprovodu sv. Josefa jde k očišťování a obětování Ježíše Krista.

Předpisy zákona ji nezavazovaly pro její božské a panenské mateřství. Plní je však přece z úcty k náboženským obřadům Bohem nařízeným ve Starém zákoně.

Dává mi krásný příklad úcty k předpisům církve svaté, které nám zachovává před Nejsvětější svátostí. Zvláště pak při mši sv., při náboženských obřadech, při přijímání svátostí a svátostin. Tato úcta je požadavkem živé víry.

Po obětování Ježíška se setkává s Pannou Marií Simeon. Drží Božské dítko v náručí jako poklad. Plesá a velebí Hospodina: „Moje oči uviděly tvou spásu … světlo k osvícení pohanům a k slávě tvého izraelského lidu.“ (Lk 2,30)

Radostně vyznává, že dosáhl pokoje, a se zpěvem se chystá na smrt.

Ústy Simeona učí nás Duch svatý, co vše máme v Ježíši Kristu: spásu, světlo, slávu, pokoj.

5. Víra v lásku Boží v dobách utrpení

Tři dny nejistoty, žalu, úzkosti a tělesných útrap při pátrání po ztraceném Ježíši.

Tato událost byla pro Pannu Marii zkouškou víry.

S tak obětavou láskou se věnovala Ježíškovi. Žila jen pro něho. Pro nic jiného neměla smysl. On jí byl vším a jemu patřilo všechno, co byla a měla – den od rána do noci, noc od večera do rána. A přece ji opustil…

Byla snad schopna Panna Maria v této bolesti myšlenky: Bůh mě nemá rád? Nikdy ne!

To by nebyla Panna Maria, kdyby na něco tak černého jen pomyslila. Nerozuměla této zkoušce, ale víru v Boží lásku ani v této bolesti neztrácela.

BOLESTNÁ TAJEMSTVÍ

 1. Hřích ve světle víry

Cestou do Getsemanské zahrady pozorují učedníci s úžasem svého Mistra.

„Začal na něj padat smutek a úzkost.“ (Mt 26,37)

Je celý sklíčený. Opodál padá na tvář. Modlí se velice dlouho.

Rozpíná ruce k nebi, a zase leží na tváři.

Je to zápas s hříchem, s hříchy celého světa. Hrozný zápas. Teče při něm Ježíšova krev.

Musí téci, má-li být hřích zničen.

Krvavý pot Ježíšův odhaluje pravou podobu hříchu. Hrozný je hřích, jak jej vidí Ježíš.

Je to strašlivé zlo, když se Ježíš obětuje až do krve, aby smyl hříchy z lidské duše.

2. Víra – ochrana čistoty, čistota – ochrana víry

Boží syn bičován u sloupu. Nevinnost sama div neumírá pod ranami bičů.

Krev stříká na všechny strany. Rány bičů trhají svaly těla, odkrývají kosti.

Rány se nepočítají, neměří. Nezáleží na tom, kam padají. Padají bez citu tak dlouho, až je u sloupu zkrvavená, rozedraná troska Ježíše.

Svorné učení církevních spisovatelů se shoduje v tom, že tato muka podstoupil Vykupitel světa za lidské hříchy proti svaté čistotě.

Souvisí to s ctností víry. Hříchy těla zatemňují ducha a berou víru.

Nevěra a slabá víra je tedy dítě smyslnosti. Praví to sv. Augustin: Svět by nebyl nevěřící, kdyby nebyl nemravný. A naopak – víra nám dává poznat ošklivost a zhoubu tohoto hříchu.

Víru si tedy chci chránit čistotou, ale čistotu musím chránit vírou.

3. Věřím, že jsi Král

Syn Boží se stal trpící hříčkou v rukou lidí surových, zpustlých, násilnických.

Král na posměch. Jeho trůn, koruna, žezlo, vše zesměšněno.

Pocty, jež mu plným právem náležejí, znesvěceny. Tak zacházeli pohané s Kristem Pánem. Tak zachází dosud člověk s Bohem, nevěří-li v něho. Kristu Pánu by se tak nyní vedlo, kdyby ho měla nevěra v rukou.

4. Pohled na životní kříže

Kristus Pán znaveně vleče kříž. Je patrné, že již nemůže.

Setník vedoucí průvod se ohlíží po pomoci. Jeho pohled utkvěl v zástupu zvědavců na statné postavě venkovana Šimona z Cyreny.

Sem pojď! Pomoz! Šimon nechce. Zdráhá se. Donucen, nakládá si s hněvem na ramena hanebný kříž. Nitro se mu boří kletbami. A ten nenávistný pohled, který za to patřil Kristu Pánu.

Na konci cesty se dívá na Krista a jeho kříž jinak.

Břemeno z ramene skládá právě tak nerad, jak je na sebe bral.

A dodnes má za to slávu na nebi i na zemi.

5. Bolestná Panna Maria – opora naší víry

Ježíš umírá v hrozných bolestech, v zármutku a opuštěnosti. Podlehl nepřátelům – tak to vypadá.

Kolik těch, kteří ho znali, tak smýšlí a stydí se za něj. I apoštolové cítili zklamání.

Byli zmatení, v bázni se rozutekli. Jedině Bohorodička byla neochvějná ve víře v božské poslání svého Syna. Svatý Jan a ženy, které byly s ním, měly v Panně Marii pevnou oporu a Ježíše neopustily. Pro tuto víru nazývá mučedník sv. Metod Pannu Marii světlem všech věřících.

SLAVNÁ TAJEMSTVÍ

 1. Neochota věřit

Pán vstal vpravdě.

Na tuto zvěst židé ihned podnikli kroky, aby víru ve vzkříšení Ježíšovo umlčeli. Podplatili vojáky, aby lživě roznášeli, že učedníci Ježíšovo tělo ukradli.

Židé se proti víře zatvrdili. Nebyli ochotni věřit. Nestáli o takového Mesiáše, jakým byl Ježíš Nazaretský. Byli hmotaři a nechtěli Mesiáše duchovního. Chtěli blahobyt časný, pozemský, ne blaho duchovní a věčné.

2. Povolání k šíření víry

Kristus Pán viditelně opouští tuto zemi, kde hlásal slovo pravdy, slávu Otcovu a spásu duší. V této práci je třeba pokračovat. To svěřil těm, které k tomu povolal.

Posílá je s rozkazem: „Jděte do celého světa, kažte všemu stvoření“ (Mk 16,15), a dává jim k té práci své požehnání.

Jaké vyznamenání a projev Ježíšovy důvěry, že i mne k této práci povolal. Jak velké je toto povolání ve světle svaté víry! Šířit pravdu jako Ježíš a místo Ježíše. Zachraňovat duše jako Ježíš a místo Ježíše. Toto poslání mají všichni věřící.

Vždyť všem řekla Ježíš: „Tak ať vaše světlo svítí lidem, aby viděli vaše dobré skutky a velebili vašeho Otce v nebesích.“ (Mt 5,16)

3. Božský učitel života dle víry

Tři roky měli apoštolové výtečné duchovní vychovávání u Ježíše.

Vštěpoval jim nadpřirozené zásady a smýšlení. Výsledky však byly ubohé.

Ani dost nechápali, ani nauku neuváděli v život.

Ještě po jeho vzkříšení mají světské zájmy a tužby: po jeho pozemské blahobytné vládě.

Proto jim Ježíš slíbil: „Přijde Duch pravdy, naučí vás všeliké pravdě… on mne oslaví.“ (Jan 16,13-14)

Duch svatý vyučil apoštoly dokonale. Mocní a učení zákonici byli vůči jejich prostému životu a kázání bezradní. A svět vzpírající se uvěřit – vzdor všem překážkám – uvěřil.

4. Cesta k radostné věčnosti

Po ukončení pozemského života přesvatá duše Panny Marie byla i s jejím přečistým tělem vzata do nebe. Je to článek víry, neomylná pravda. I o Panně Marii platí slovo Písma sv.: „Setře Bůh každou slzu z jejich očí, nebude již smrti, zármutku, ani nářku, ani bolesti, neboť co bylo dříve – pominulo.“ (Zj 21,4)
Kolik bolestí a zármutku srdce trpěla Panna Maria na této zemi! A všechno trpěla bez úhony pro svou duši, ano, s plností užitku zásluh. Proč? Věřila nejen v Boha, ale naprosto věřila i Bohu, jeho lásce a prozřetelnému řízení. Žila nadpřirozeně.

Chci k ní. Matka a dítě patří k sobě. Dostanu se k ní, budu-li si v životě počínat jak jako ona. Věřit je směr k nebi, který nedá zabloudit.

5. Královna víry

Panna Maria je královna víry. Proč?

Dala nám božského hlasatele víry, Ježíše Krista, je jeho Matkou. A sama byla veliká ve víře. Každý královský titul, kterým ji Církev svatá oslavuje, to dokazuje.

Proroci slávu Mesiášovu předpovídali, ona ji zprostředkovala.

Apoštolové hlásali toho, kterého ona porodila, odchovala. Mučedníci za Krista a víru krváceli. Proto též ona celý život trpěla a na Kalvárii snesla smrtelné mučednictví.

Vyznavači se pro svou víru lopotili a obětovali. Ona v práci o obětech je předčila.

Je královnou víry. Apoštolům byla posilou, mučedníkům útěchou, vyznavačům světlem a vzorem.

Kdo vírou zvítězili, nezvítězili bez Panny Marie.