Dnes by se dalo říct, že půlnoční mše svatá na Silvestra se na Svatém Antonínku slaví od nepamětí.
Počátky sahají do roku 1941. Co bylo impulsem ke společnému prožívání konce roku na Antonínku je k přečtení ZDE
Článek P. Šuránka v Dobrém pastýři - 12. ledna 1947
Dobrý pastýř byl týdeník vydávaný pro potřebu kněží po 2. světové válce.
Po pár letech byl stejně jako jiná periodika s duchovní tématikou zakázán.
Rodina Boží
Pozdrav ze Slováckého kraje — na prahu nového roku!
V útulné sakristii kaple sv. Antonína na Blatnické hoře se zamýšlíme v díkůčinění nad svatosilvestrovskou noční adorací mužů a jinochů, nad novoroční adorací žen a dívek.
Jak asi zasáhla milost Boží do rodin těmito adoracemi!
Kolik povzbuzení k bratrskému soužití obcí, kraje!
Abychom tvořili velikou, dobře spořádanou rodinu Boží!
Ozářená kaple volala do měsíčné noci. Několik autobusů, mnoho jízdních kol — stojí před kaplí, která je nabita i se sakristií do posledního místečka.
Tři kněží zpovídají. Kéž by bylo možno ukončit adoraci už novoroční mší sv. s hromadným sv. přijímáním.
Jako jedna rodina Boží tu stojí a klečí muži z blízka i z dáli: jeden duch, jedna mysl!
V blízké vesnici byla zábava.
O 22.30 hod. vytrouben konec. Mladí řekli: „Jdeme na noční adoraci." Čest jim!
Kol jedné hodiny se začínají rozjíždět a rozcházet účastníci s pevným programem do nového roku: ani jeden den bez milosti posvěcující!
A odpolední adorace žen a dívek navštívená stejně hojně.
Vidět kroje z různých osad, slyšet písně různých místních nápěvů.
Opět se zpovídá a opět pevný program na celý nový rok!
Právě přichází smutná zpráva.
Jedna z účastnic cestou domů utrpěla úraz při sjíždění prudkého kopce. Bůh dej, aby to nebylo nic vážného!
Co je na světě bez hořké krůpěje? Která radost není aspoň něčím zastíněna? Zakalena?
Jak asi zasáhla milost Boží do rodin těmito adoracemi! Kolik povzbuzení k bratrskému soužití obcí, kraje!
Abychom tvořili velikou, dobře spořádanou rodinu Boží!
Kdo chce obdivovat tajuplné zásahy Ducha svatého do uspořádání posvátné liturgie,
ať se zamyslí nad svátkem svaté Rodiny!
Kdo chce obdivovat tajuplné zásahy Ducha svatého do uspořádání posvátné liturgie, ať se zamyslí nad svátkem svaté Rodiny!
Ty nejkrásnější perly z Písma sv. jsou shromážděny a ozařují soužití dětí Božích na této zemi: „Sociální katechismus".
„Oblečte se jako vyvolenci Boží, svatí a milí, v srdečnou milosrdnost, dobrotu, pokoru, mírnost, shovívavost, snášejíce jeden druhého a odpouštějíce si vespolek...“
Apoštol se dívá střízlivě na křesťany, nezapomíná, nepřehlíží jejich chyb a slabostí. Je často nutno snášet
trpělivě povahu druhého, i odpouštět.
Pokorná snaha se hodnotí: být svatým a milým, vlídným, srdečným.
„Ke všemu mějte lásku, která je svazkem dokonalým." Křesťané, údy těla Kristova, nemohou žíti každý pro sebe, nutno býti v živém, organickém svazku, tvořit živou a životodárnou jednotu.
„A pokoj Kristův vládni v srdcích vašich. Slovo Kristovo přebývej ve vás hojně, tak, abyste se vší moudrosti poučovali se a napomínali vespolek žalmy chvalozpěvy a písněmi duchovními, v milosti je zpívajíce ve svých srdcích Bohu."
Jaký to ideál křesťanské rodiny!
Pokoj Kristův — místo hádek, chvalozpěvy a písně duchovní místo nadávek a hrubých výrazů.
Moudrost, čerpaná ze zjevení Božího, ze zkušeností Církve za dva tisíce let, nikoli odvar novinových článků!
Kéž by se v našich rodinách více zpívalo!
Kéž by se v našich rodinách více zpívalo! Takové „Hodinky o dokonalostech Božských" — osvěží náboženské vědomosti, prohřejí náboženský život. Žalmům naši lidé tak snadno nerozumějí, ale těmto
písním duchovním jsou velmi přístupni. Jak asi zaznívaly zpěvy žalmů v Rodině nazaretské!
1. čteníŽeny, manželky, matky — duchovní královny rodiny.
Vládnou tichostí, poslušnosti.
„Bůh náš byl viděn na zemi a jednal srdečně s lidmi. On našel a vyzkoušel cestu všestranné kázně a ukázal ji služebníku svému Jakubovi. A stýkal se srdečně s lidmi." (Responsorium.)
Je ještě jednou pouto sjednocení: týž úmysl.
„Cokoli činíte slovem nebo skutkem, všechno činíte ve jménu Pána našeho Ježíše Krista, děkujíce Bohu Otci skrze něho."
Ženy, manželky, matky — duchovní královny rodiny. Vládnou tichostí, poslušnosti.
„Ženy, buďte poddány mužům svým, jak se sluší v Pánu.“
Muži jsou hlavou rodiny, vedou, mají být spravedliví, ale spravedlnost musejí proteplovat láskou.
Mají mít ohled na povahové slabosti svých manželek. Ohleduplní.
..."Otcové, nepopouzejte k hněvu dítek svých, aby nemalomyslněly."
To by bylo třeba zdůrazňovat otcům stále znova. Mnoho chybují.
Nesnaží se pochopit dospívajících a dospělých dětí, snadno vytýkají a vzpomínají, že „za jejich mládí..."
„Muži, milujte své manželky a neroztrpčujte se na ně." Kolik významné lásky, spolu s paralelními místy, ke stavoským duchovním obnovám!
„Dítky, poslouchejte svých rodičů ve všem, neboť (význam zdůvodnění!) to jest milé Pánu. Otcové, nepopouzejte k hněvu dítek svých, aby nemalomyslněly."
To by bylo třeba zdůrazňovat otcům stále znova. Mnoho chybují.
Nesnaží se pochopit dospívajících a dospělých dětí, snadno vytýkají a vzpomínají, že „za jejich mládí..."
Právě jsme nalezli v ofěře z novoroční pobožnosti dívek a žen mezi penězi snubní prsten.
Kdo jej asi věnoval Bohu a sv. Antonínu? A proč?
Jaké je to gesto!
Kolik vnitřního utrpení možná předcházelo, kolik zklamání.
Mladí lidé trpívají leckdy neuvěřitelně mnoho. Takový ženich odešel do pohraničí a „našel si jinou".
Děvče doma věrně čeká, nechodí na zábavy, má před svatbou.
A zatím!
Bůh jediný rozumí dobře mluvě tohoto prstenu, položeného na oltář.
Rozumějí i rodiče těmto bolestem dětí?
Leckdy nutí do sňatku nevhodného a zdůrazňují přitom neprávem čtvrté Boží přikázání.
Popouzejí k hněvu a děti malomyslnějí... Rodný dům se jim stává očistcem, ne-li peklem.
A přece má být — dle vůle Boží — rájem.
K úzké rodině se přidružují spolupracovníci, pomocníci v domácnosti.
I oni mají mít vřelý poměr k hlavě rodiny, ale mají se také cítit v rodině „jako doma"
2. čtení
„Blažení, kteří přebývají v tvém domě, Pane. Na věky věků tě budou chválit. V domě tvém, Pane.'" (Responsorium.)
K úzké rodině se přidružují spolupracovníci, pomocníci v domácnosti.
I oni mají mít vřelý poměr k hlavě rodiny, ale mají se také cítit v rodině „jako doma."
„Služebníci, poslouchejte ve všem pánů tělesných, sloužíce ne na oko, jako ti, kteří se chtějí zalíbiti lidem, nýbrž v prostnosti srdce, bojíce se Boha.
(Opět motivace.)
Cokoli činíte, konejte ze srdce jako Pánu a ne lidem, vědouce (motivace) že od Pána obdržíte v odplatu dědictví. Kristu Pánu služte!
Neboť kdo činí křivdu, obdrží to, co ukřivdil, a není strannosti u Boha.
To je nauka o společenském řádu.
„Páni, (zaměstnavatelé) prokazujte služebníkům co jest spravedlivo a slušno, vědouce, že také vy máte Pána na nebi."
Zase tolik důležité lásky k stavovským obrodám.
A pro všechny opět stejná napomenutí: „Trvejte na modlitbě, bdíce v ní s děkováním!"
3. čtení
Je třeba otevřít dveře v domě nazaretském, nahlédnout s anděly oknem na ten radostný život modlitby, práce i utrpení, v dokonalé lásce a svornosti, ve vzájemné úctě! A poddanosti!
„Bylo třeba, aby se stal ve všem podobným svým bratřím: aby byl milosrdný! Ačkoliv byl Syn Boží, osvědčoval se v tom, co trpěl, poslušnost. Aby byl milosrdný. Sláva Otci i Synu i Duchu svatému. Aby byl milosrdný." (Responsorium.)
Jak rád by člověk klečel na prahu takové svaté Rodiny!
A jak je to bolestné, když nemůže vytrhnout z paměti obrazy rodin nesvatých. Musí živě slyšet slova služebné: „Pojďte rychle k nám. Pepa běhá za matkou s nožem v ruce!' —
A jak se nesmazatelně vryl v paměť ten výjev z vlaku cestou do pohraničí.
Matka a dítě. Dítě stále peskované, obelhávané, kažené!
„Mami, já mám hlad!"
„Teta nám nedala nic na cestu."
„To není pravda, dala."
„Ale jenom pro mne. Tu máš! Neudav se! Mlč! Už zas? Jak to sedíš?"
Stálo by zato vypsat celou rozmluvu, kterou jsem si znamenal.
Bylo by to však k pláči. Kolikrát stojíme my kněží nad hrobem matky zarmoucené.
Ale zde by byl člověk pokoušen mysliti si: Kdyby ta matka zemřela, kolik by to dítě získalo! Jaké by to bylo štěstí pro jeho růst a budoucnost! —
Jak velice je třeba stavovských promluv rodičům, výkladu základních vychovatelských pravidel!
Aby z dobře vedených „svatých" rodin vyrostl národ jako jedna dobře vychovaná, vzorná a šťastná rodina Boží!
