Životopis
Životopis
Narodil se 29. května 1902 v Ostrožské Lhotě č.p. 28 jako předposlední ze šesti sourozenců. V jedenácti letech mu zemřela matka.
Obecnou školu navštěvoval ve svém rodišti, měšťanskou v sousedním Uherském Ostrohu. Klasické gymnázium vystudoval v Uherském Hradišti. Aby mohl studovat, musel dávat kondice bohatším spolužákům. Po maturitě roku 1922 začal studovat bohosloví na Cyrilometodějské teologické fakultě v Olomouci.
Na kněze byl vysvěcen 5. července 1926. Primiční mši sloužil ve své rodné farnosti.
Již po tříletém kaplanském působení ve Slatinicích u Olomouce byl v roce 1929 arcibiskupem povolán do kněžského semináře v Olomouci a ustanoven spirituálem.
Když na počátku protektorátu vyhnalo gestapo bohoslovce ze semináře a poslalo je na nucené práce do Německa, byl s nimi i s jejich rodiči v trvalém písemném styku. Pro zbytek bohoslovců zařídil náhradní vyučování a pokračoval ve výchovné práci. S jejich pomocí posílal nasazeným bohoslovcům látku k rozjímání, tzv. punkta.
Od roku 1940 o prázdninách veřejně působil na Sv. Antonínku. Často mu přijížděli vypomáhat bohoslovci. Sloužil mše svaté, zpovídal, vedl duchovní promluvy pro všechny věkové kategorie. V neposlední řadě se věnoval i dětem. Na srdci mu ležel nejen duchovní růst Slovácka, ale i samotného poutního místa. Prakticky celý jeho život s ním byl spjat, i když zde nesměl působit.
V roce 1946 získal P. Šuránek doktorát teologie. V roce 1948 přešel P. Šuránek z místa spirituála v kněžském semináři na místo odborného asistenta pastorální teologie na CM fakultě v Olomouci. Došlo k tomu na základě přání nového arcibiskupa Dr. Karla Matochy, který byl před tím na této fakultě profesorem. Když za dva roky byla zrušena i tato fakulta, odmítl přestoupit do nově státem zřízeného a kontrolovaného centrálního semináře v Praze, později přeloženého do Litoměřic. Tímto odmítnutím jasně vyjádřil svůj postoj k tehdejším zásahům státu do života církve.
Byl proto z Olomouce vykázán a poslán do Velkého Ořechova u Uherského Brodu, kde působil necelý rok jako kaplan. Zde byl tajně hlídán a jeho dopisy byly cenzurovány. I za poměrně krátký čas zde dokázal vykonat mnoho dobrého.
Počátkem července 1951 byl v kroměřížské nemocnici hospitalizován se zápalem plic. Přestože jeho zdravotní stav byl vážný, Státní bezpečnost ho v nemocnici zatkla, vyslechla a poté převezla do internačního kláštera v Želivě, aniž mu byly sděleny důvody zatčení, uvěznění a nakonec i propuštění.
P. Šuránek byl snad jediným vězněm z doby totality, který odmítl opustit vězení. Řekl: "Kdybych odešel, dal bych tím najevo, že souhlasím se všemi křivdami a nespravedlnostmi, které byly spáchány na Církvi Boží a na kněžích, které jsem vychovával."
Po vykázání z věznice v říjnu 1955 si mohl P. Šuránek najít práci, ale pouze manuální. Záměrně si zvolil těžkou práci ve vápence ve Štramberku.
Roku 1956 byla P. Šuránkovi Státním úřadem pro věci církevní poprvé nabídnuta možnost opět vstoupit do duchovní správy. Jednání, z počátku slibné, ztroskotalo na podmínkách P.Šuránka, že za prvé ho do duchovní správy musí vyslat jeho arcibiskup a za druhé, že nebude dostávat plat od státu, který se tak slavně prohlásil za bezbožecký. Pracoval tedy dále ve Štramberku na různých místech. Odmítal veškeré jemu nabízené úlevy s odůvodněním: "Nechci mít život snadnější než tolik mých spolubratří, kteří trpí ve vězeních, dolech a jinde." Práci v těžkých podmínkách považoval za čest - vyznamenání, možnost projevit svou věrnost církvi a trpět za spolubratry, které vychovával.
V září roku 1968 byl znovu povolán do funkce (tentokrát jen prozatímního) spirituála v obnoveném olomouckém semináři. Mohl se vrátit i na Sv. Antonínek. V roce 1970, na začátku normalizace, byl přinucen ukončit své veřejné působení na Sv. Antonínku.
Na základě intervence blatnického faráře byl pověřen prozatímním duchovním správcem v Blatničce. I zde se intenzivně věnoval pastorační činnosti. Jeho vliv, a to nejen na věřící, byl tak velký, že normalizovaná státní správa neviděla jinou možnost, než mu v roce 1975 opět odebrat státní souhlas.
Z Blatničky se přestěhoval nejdříve do Uherského Hradiště a později se svým synovcem P. Antonínem Dominikem pobýval na farách v Liptani, Písařově a Ludgeřovicích.
Na tomto jeho posledním pobytu dostal - necelý rok před smrtí - povolení zpovídat. Tehdejší zdravotní stav mu stejně již kázat nedovoloval.
Zemřel 3. listopadu 1982 v nemocnici v Petřkovicích, pochován je v rodišti, v Ostrožské Lhotě.
P. Šuránek zemřel v pověsti svatosti. Jeho přátelé, žáci a lidé, kteří se s ním setkávali, začali krátce po jeho smrti shromažďovat vzpomínky na P. Šuránka. Odvolávali se na jeho příklad důsledného života víry a vroucí lásky ke všem lidem, i k těm, kteří mu činili příkoří. Mnozí začali prosit P. Šuránka o jeho pomoc a přímluvu u Boha.
Dne 4. května 1996 začalo šetření ohledně jeho svatosti v olomoucké diecézi.
Proces byl 21. září 1999 ukončen a shromážděné materiály byly odeslány k dalšímu šetření do Vatikánu.
