Foto pixabay
Pomník v dlažbě před Národním muzeem v Praze

 

Myšlenky z kázání P. Antonína Šuránka,
které si mohli vyslechnout účastníci rekviem za Jana Palacha na dómě v Olomouci dne 25. 1. 1969.

 

Pouze ryzí láska musí zapálit srdce, aby se člověk obětoval.
A oběť z ryzí lásky přinesená je schopná zapalovat druhé srdce.

Sebeobětí se stává člověk velikým - mravně velikým.
Duší oběti je láska - ryzí, čistá, nezištná.
Pouze ryzí láska musí zapálit srdce, aby se člověk obětoval.
A oběť z ryzí lásky přinesená je schopná zapalovat druhé srdce.
My všichni jsme povoláni k mravní velikosti, k tomu, abychom se obětovali za druhé.

Celý svět se zadíval na našeho bratra, když se obětoval.
S úžasem zavolal celý svět v rozechvění a se slzami v očích prosí,
aby se taková sebeoběť v této podobě už neopakovala.
Národ potřebuje živých, zdravých myslitelů, lékařů těl i duší, vychovatelů, národohospodářů, techniků,
aby se postavili do jeho služeb.

Jde tedy o to, abychom se přece obětovali, ale tak, aby národ neutrpěl ztráty na životech.
Aby každý den bylo naše srdce ochotnější se obětovat pro druhé,
naše ruce aby se ztužovaly k modlitbě a k práci a náš jazyk,
aby se posvěcoval a zasvěcoval jedině pravdě a lásce.

Abychom každý na svém pracovišti byli celí, spravedliví, nesmlouvaví, nebojácní dělníci Ducha svatého.
Cesty k naší sebeoběti mohou být rozličné, jenom vůli mějme všichni rovnou!

Mluvíme o hořícím srdci, o lásce, o veliké vděčnosti, která nás zavazuje,
abychom následovali ducha této sebeoběti - ovšem tak,
abychom nezraňovali národ novými ztrátami na životech.

Národ se nyní mohl podívat, jaké má studenstvo a co v něm má, jaký poklad v něm má.
Může se radovat z toho, že jeho mládež je schopna se obětovat.

Nemluvíme o rakvi, nemluvíme o soustrasti, nemluvíme o černých praporech.
Mluvíme o hořícím srdci, o lásce, o veliké vděčnosti, která nás zavazuje, abychom následovali ducha této sebeoběti - ovšem tak, abychom nezraňovali národ novými ztrátami na životech.


Jde o to, aby naše akademická mládež chodívala častěji na Kalvárii,
aby čerpala z probodeného srdce Ježíšova tu odvahu obětovat se za druhé, nenáročně, nezištně, bez oslav, někdy bez vědomí veřejnosti.
Aby přijímala Tělo Kristovo živé, aby On mohl působit v nitrech a dával tam své smýšlení, svého Ducha, svou sílu, aby nebylo strachu před pronásledováním, aby nebylo sklonů ke zradě, aby tam byla odvaha vydat svědectví pravdě.

Zdroj: FATYM