Blog - Básně a písně

V pravé ruce kufr, v levé vlňák těžký,
dal se Stojan k nebi, jak měl zvykem pěšky. ...

Najde mne v Boží dlani?

„Není velký ten, kdo slavně začíná,
plamen často slábne, cestou zhasíná." ...

Ať slunce svítí a ať bije hrom!
Být v pravdu vkořeněn jak v zemi strom!...

V roce 1946 byla po 86 letech v Olomouci obnovena universita.
P. Šuránek zareagoval tím, že založil Stojanovu kolej pro mladé muže. Mladá generace mu zvlášť ležela na srdci.

Po letech začal v Želivu opět psát básně. Můžeme z nich vyčíst to, co se odehrávalo v jeho nitru.

V letech 1950-1956 se klášter v Želivu stal vězením. Řeholníci a kněží, kteří zde byli neprávem držení do kostela nesměli. Slyšeli jen hlas zvonů.

Verše si „jen tak“ poznamenal v květnu 1954 během své internace v Želivu.

S oblibou P. Šuránek opatřoval známé lidové písně novými texty a dával jim duchovní náplň. Podobně tomu bylo i u písně Lásko, Bože, lásko …  

V době maturity (1922) napsal jednomu ze spolužáků do památníku následující verše.

Buď od nás pozdraven, čistých srdcí králi,
celý svět kéž Tě zná a Tvou moudrost chválí.

Báseň – modlitba psaná během internace v Želivu k narozeninám.

Jsem voják Boží! Stojím na svém místě! ...
Jedna z básní, do kterých během internace v Želivu vepsal to, co vnitřně prožíval.