Verše psané během internace v Želivu.
Smrt
Antonín Šuránek
Smrt přijde znenadání
a požádá mne o ruku!
Najde mne v Boží dlani?
Kdo mi dá, kdo dá záruku?
Kéž nalezne mne v práci,
již modlitba v zpěv promění!
Z ní ať se duše vrací
domů, kde hřích už oněmí.
Dej vytrvalost, Bože!
Sil ve mně ducha oběti,
pak z kříže, ze svého lože
se duše k tobě rozletí.
Možno-li popřej času,
bych ještě mohl pracovat,
pro bratří, sester spásu
se jako chléb tvůj stravovat.
Kéž mrtvý jsem i živý!
Pro lidi na kříž přibitý,
pro tebe, Dobrotivý,
květ liliový rozvitý!
Smrt přijde znenadání…
kdo v chvíli té mne zachrání?
Leč jaké naříkání?
Což nejsem Boží na dlani?
7. 7. 1953
Internační tábor Želiv
