Jedna z pamětnic přispěla do mozaiky vzpomínek na P. Šuránka veršovanou modlitbou po svatém přijímání, kterou složil a naučil ji.
Třebas nejsem hoden, přece vítej, Pane!
Věřím, klaním se Ti, srdce díkem plane.
Osvěť, posvěť, živ mě, ať jen Tobě patřím.
Žehnej otci, matce, žehnej sestrám, bratřím.
Žehnej svatým snahám spolupracovníků.
Obrať, osvěť, posvěť srdce protivníků.
Žehnej svatou církev, naši drahou matku,
ať rozdá dnes mnoho těch převzácných statků,
jež jsou shromážděny ve Tvém srdci svatém,
ohněm lásky vroucí ke všem lidem vzňatém.
Dobrodincům odplať, hříšné k Bohu pohni.
Otevř žalář duším v očistcovém ohni.
Amen.
Zdroj: Z celého srdce, k tisku připravil Alois Kotek
