V době maturity (červen 1922) napsal jednomu ze spolužáků do památníku následující verše:
Nes každý úděl svůj, svůj každý bol a kříž
přes propasti a úskalí do mračných dálek – VÝŠ!
Byť osud mrazem svým žeň spálil, růže vzal,
pak STAČÍ v trní života MŘÍT za svůj IDEÁL!
Stalo se i mým životním programem.
Zdroj: Z celého srdce, k tisku připravil Alois Kotek (str. 82)
