Veršovanou křížovou cestu napsal P. Šuránek během internace v Želivu roku 1952.
Pod nadpisem si poznačil – Každou neděli odpol. u sv. Antonínka.
Úvod:
Je cesta kříže lásky květ,
že krásnějšího nezná svět:
i smrt tam LÁSKA přemáhá
a duši k lásce pomáhá.
1. Odsouzen lživými jazyky
Nic pravé lásky neleká,
ni křivé soudy člověka;
je velmoc v pravdě jedina,
jež přediva lži zpřetíná!
2. Z lásky k nám bere kříž
Kříž přetěžký Pán přijímá,
svůj oltář vroucně objímá;
na rámě své je pozvedá,
na něm se z lásky v oběť dá.
3. Padá pro naši lenost
Lkej země, plačte nebesa,
Pán tíhou Kříže poklesá;
však láska hned jej zvedá výš;
on znovu mužně bere kříž.
4. Kdo bije Syna, trýzní Matku
Zde Láska Lásku potkala
a vzájemně se objala:
zde Matka chápe Dítě své
a láskou k nové lásce zve.
5. Pospěšte, muži, na pomoc!
Pán Šimonu se odměnil:
žár do žil, lásku v srdce vlil;
a láska síly zmnožuje
a tíhu kříže zmenšuje.
6. Ukažte, ženy, své milosrdenství
Hle, uštvaného pochopy
ctná žena snáze pochopí,
neb láska Lásku poznává
a dobrým skutkem vyznává.
7. Padá pro naši smyslnost
Ať kříž ho tíží sebevíc,
nic nezlomí v něm lásky, nic!
Pán opět mužně povstává
a na cestu se vydává.
8. Zachraňte, matky, děti pro nebe!
Žen pláč jej mocně dojímá,
jha lásky však mu nesnímá!
Jen osud děti připomněl,
jež vždy tak rád kol sebe měl.
9. Padá pro naši pýchu
Jen tělo slábne, láska ne!
Pán vbrzku mužně povstane!
Vždy víc v něm láska plápolá,
ji nic a nikdo nezdolá!
10. Zbavte se opilství a nečistoty
Pán dovolí sám šat mu vzít
a hořkou žluč mu dávat pít,
leč klenot v duši zůstane:
i sám žár lásky, katané!
11. Tak svět odplácí svému Osvoboditeli
Pán z lásky k nám se nebrání,
když hřeb mu vbijí do dlaní.
On za to svatou náručí
nám věčný domov zaručí.
12. Odpouštím, miluji, žízním po vašem štěstí
Kříž oltářem i trůnem je!
Pán láskou z něho kraluje
a na Své naše srdce zve,
by dal jim žhavé lásky své.
13. Nezapomeňte na bolesti své Matky
I tobě, Matko, dík buď vzdán,
vždyť Syn tvůj je náš Kristus Pán,
náš Vykupitel, Kněz a Král,
jenž tebe nám za matku dal.
14. Smrtí se život nekončí, pouze mění
Je třeba tělo pochovat
a vonnou mastí čest mu vzdát,
však LÁSKA JÁSÁ V DUŠI dál!
Dál žije Vítěz, Kristus Král!
Závěr:
Náš, nesmrtelný Beránku,
kdys věčných uveď do stánků;
zde lásku svou nám v srdce vlej,
v ní růst a vítězit nám d
