Kostel Narození Panny Marie v Želivu
Historie želivského kláštera sahá až do roku 1139. Po několika požárech byl vždy opraven a opět sloužil svému účelu.
V letech 1950 – 1956 se po tzv. Akci K stal jedním z internačních táborů pro řeholníky a politicky nepohodlné kněze z tehdejšího Československa.
Místo modlitby a rozjímání, se tak ze dne na den stalo vězením.
Do kostela Narození Panny Marie měli vstup zakázán. Slyšeli jen hlas jeho zvonů...
Psáno během internace v Želivu.
Želivské hodiny
Antonín Šuránek
Želivské hodiny z vysokých věží,
učí, jak rychle čas k věčnosti běží!
Radostné díky všech buď též jim vzdány;
tlumočí pozdravy Marie Panny.
Želivské hodiny stejně spravedlivé
jak zdravé svědomí – dnem, nocí živé -
hlásají skutečnost, neznají klamu,
jsou stálým kázáním z Božího chrámu.
Želivské hodiny stejně všem měří,
těm, kdo jsou bez víry, i těm, kteří věří;
dobrým i nedobrým, velkým i malým -
jsou hlasem věčnosti plným a stálým.
Želivské hodiny velebně hrají,
čas lidem oznámí a hned se ptají,
jak lidé vteřin svých využívají,
jež jako drahokam – v moci své mají.
Želivské hodiny vážným svým hlasem,
učí, že všecko zde pomine časem;
život však nekončí; tělo v zem dané,
kdysi se promění a z mrtvých vstane.
Želivské hodiny hrozí a těší,
burcují svědomí těch, kteří hřeší,
volají k výšinám, k modlitbě, k práci …
„Škoda i vteřiny, která se ztrácí!“
Želivské hodiny, vy jste to byly,
jež jste nám na pozdrav zahlaholily,
srdcím jste zvolaly v rozhodné chvíli,
že sídlí na blízku živí zdroj síly.
Želivské hodiny, díky vám patří,
desítek předrahých oltářních bratří!
Mysl jste den co k výšinám zvaly,
zásluhy pro nebe odměřovaly.
Želivské hodiny, bdělost nám dejte,
srdce nám od nicot odtrhávejte,
ať láskou plápolá, ať není chladné,
až i nám poslední hodina padne.
Želivské hodiny, dál jasně zvučte,
řádu a svornosti celý svět učte;
hlasem svým proste mu od Boha míru,
lásku a naději, tvořivou víru!
Želivské hodiny, měřte čas dále,
nám lidem k užitku a Bohu k chvále!
Volejte z výšiny do širé dáli,
ať v čase sloužíme věčnému Králi.
Želivské hodiny, z posvátných věží,
učte nás, život jak k věčnosti běží.
Radostné díky všech buď též vám vzdány!
Vždyť jste nám pozdravem Marie Panny!
26. 10. 1952
