Arcibiskup Stojan zemřel 29. září, na svátek sv. Michaela archanděla.
P. Šuránek se v textu, který vyšel tiskem v Dobrém pastýři v září 1946, pohrává s myšlenkou, že by se právě tento světec mohl stát patronem exercičních domů na našem území.

Dobrý pastýř byl týdeník vydávaný pro potřebu kněží po 2. světové válce.
Po pár letech byl stejně jako jiná periodika s duchovní tématikou zakázán.

 

Sv. Michal - patron exercičních domů?
Antonín Šuránek

Svátek sv. Michala 29. září je u nás spojen se vzpomínkou na nezdolného průkopníka exercičního hnutí Stojana, který toho dne zbožně zesnul.
Chtěl míti na Velehradě, v té „kolébce Slovanstva", exerciční dům, který byl po zásluze nazván jeho jménem: „Stojanov".
Boha lze vidět srdcem.
„Blahoslavení čistého srdce, oni Boha viděti budou."
I člověka lze správně viděti srdcem.

Stojan měl veliké a čisté srdce. Viděl jím dobře soudobé poměry, viděl daleko do budoucnosti.
Sám - kněz a politik „dojemně nepolitický"- znal úskalí nepolitických bojů a zdánlivých úspěchů a ačkoliv byl poslancem dokonale plnícím své úkoly, přece viděl pozdvižení a zajištění našeho náboženského a kulturního života jinde - v exercičních domech.
A chtěl, než umře, vidět aspoň jeden v srdci svatováclavského státu.

Chladný rozum v něm rozezná živočicha ušlechtilého řádu, čisté křesťanské srdce v něm vidí dítě Boží.
Podobně světské události vidí čisté srdce nikoli jako „shluk okolností", nýbrž jako písmo, psané promyšleně prstem Boží Prozřetelnosti.
Stojan měl veliké a čisté srdce. Viděl jím dobře soudobé poměry, viděl daleko do budoucnosti. Sám - kněz a politik „dojemně nepolitický"- znal úskalí nepolitických bojů a zdánlivých úspěchů a ačkoliv byl poslancem dokonale plnícím své úkoly, přece viděl pozdvižení a zajištění našeho náboženského a kulturního života jinde - v exercičních domech.
A chtěl, než umře, vidět aspoň jeden v srdci svatováclavského státu.
Bůh mu dej odpočinutí věčné, nám však nedávej pokoje, nepůjdeme-li ve šlépějích Stojanových.
Na Slovensku je ve stálé činnosti deset exercičních domů. U nás je jich potřeba také více.

Překážky, které se stavějí v cestu řádnému využití dosavadních a vybudování nových exercičních domů, jsou mimořádně veliké, četné a vychytralé.
Nejsou původu čistě lidského. Naše bojování není pouze proti „tělu a krvi", nýbrž proti „knížatům a mocnostem" pekelným. (Efes. 6, 12.)

Ďábel nemůže snésti domů, kde se lidé nábožensky vzdělávají, neboť on potřebuje náboženských nevědomců; jak by mohl nečinně přihlížeti, když se v těchto požehnaných domech pěstí ctnost pokory, poslušnosti, čistoty!
To spíše snáší budování nových chrámů, kde může zneužívat neuvědomělého mládí k znesvěcování domu Božího, ale místo, kde dospělí z uvědomělé horlivostí odkládají chybu za chybou, poznávají metody ďábla a nejlepší zbraně proti němu je mu nesnesitelné.


Naopak, dobří andělé spolupracují s velkou láskou s exercitátory i s exercitanty.
Vždyť jde o to, aby se jim lidé stávali stále podobnějšími ve věrné službě.

Aby se stali také „udatnými reky, kteří by plnili rozkazy Boží, poslušní jsouce hlasu jeho“. (Vstup o svátku sv. Michala a vůbec svátku Andělů.)
 
Aby přestal zlořečit, klnout, brát jméno Boží nadarmo a začali spolu s anděly „dobrořečit Pánu". (Tamtéž.)
 
Aby se obrátili a byli jako dítky. „Kdo se poníží jako dítko, ten je větší v království nebeském. Aby nepohoršovali maličkých, „jejichž andělé patří v nebi stále na tvář Otcovu."
„Kdo by pohoršil jedno z těch maličkých, tomu by bylo lépe, aby kámen mlýnský zavěšen byl na hrdlo jeho, a on pohroužen byl do hlubokosti mořské." (Evangelium.)
 
Aby se stali muži a ženami modlitby majíce srdce svá jako zlaté kaditelnice z nichž by vystupoval oblak vůní před Boha. (Zpěv k obětování.)
 
Aby modlitbami a nadšenými písněmi „dobrořečili Pánu, chvalozpěvy mu zpívali a nade všecko jej vyvyšovali". (Zpěv k přijímání.)
 

V exercičních domech se děje pod vedením Ducha svatého ta úžasná proměna lidí vlažných v apoštoly, katolíků „vodnatelných" v bojovníky Boží, v lidi „z křemene“.

V exercičních domech se děje pod vedením Ducha svatého ta úžasná proměna lidí vlažných v apoštoly, katolíků „vodnatelných" v bojovníky Boží, v lidi „z křemene“. (Eveng. ned. 16. po sv. Duchu.)

Proměna, kterou vyprošuje sv. Pavel křesťanům na kolenou: Proto skláním kolena svá před okem Pána našeho Ježíše Krista, aby nám dal podle bohatství velebnosti své skrze Ducha svého zmohutněti ve vnitřního člověka, tak, aby Kristus přebýval skrze víru v srdcích našich, zakořeněných a založených v lásce, abyste mohli pochopiti se všemi svatými šířku a délku i výšku a hloubku Kristovy lásky, převyšující veškeré poznání, abyste byli naplnění veškerou plností Boží. (Epišt. téže neděle.)
Duch svatý, který uskutečňuje denně na tolika oltářích proměnu chleba a vína v Tělo a Krev, může tak proměňovati lidi „vodnatelné", kteří se snaží o dobré skutky“. (Meš. modlitba té neděle.)

V exercičních domech by měl být podle Ducha svatého a jeho předrahé Nevěsty Panny Marie uctíván zvlášť svatý archanděl Michael, vůdce vojů andělských proti odbojným, zpyšnělým duchům.
Jeho jméno by tam mělo být vysvětlováno; „Kdo jako Bůh?" 
Kdo je tak mocný, moudrý, krásný a milování hodný?
Koho se máme více báti?
Kdo odplatí věrné služby naše tak, jako Bůh?

Kdo zasluhuje více, abychom ho milovali a poslouchali, než Bůh?
V době dialektického materialismu - pod mocnou záštitou tohoto anděla v boji o ducha! O duchovní život!

Uvedené odkazy opovídají tehdejším liturgickým textům.

Zdroj: Dobrý pastýř (1946) 
2. ročník
č. 38