Sarkofág arcibiskupa A. C. Stojana (1851-1923)
Člověk a Víra František Ingr

 

Na sjezdu bohoslovců na Velehradě v roce 1927 promluvil k účastníkům teprve před rokem vysvěcený (pětadvacetiletý) Antonín Šuránek.
V blízkosti hrobu arcibiskupa Stojana hovořil právě o jeho odkazu budoucím kněžím.

 

Velehrad 19. 7. 1927

Drazí přátelé,

přišli jste navštívit mrtvého a chcete ožít u jeho hrobu.
Stojíte u chladného kamene a chcete se zahřát. Aby vás ovanulo teplo osobnosti Stojanovy – přivítám vás jeho vlastními slovy, jimiž u stupňů oltáře vítával za živa:

„Radostí srdce usedá, pohlédnu-li na zástupy shromážděných.
Vidím před sebou poutníky z krajin vzdálených i blízkých z naší Moravy, ze sesterských Čech, ze země svaté Hedviky.
Z té duše, z toho srdce volám k vám všem: Vítám vás!
Ano, vítám vás na posvátném Velehradě, na místě 3x svatém, kde kráčel sv. Cyril a Metoděj, na místě jejich kroky a prací posvěceném, jejich potem zbroceném.
 
A táži-li se vás, proč jste přišli, bude mi za odpověď toto:
My jsme připutovali poděkovat Pánu Bohu a sv. Otcům duchovním Cyrilu a Metoději za dar víry a zároveň prosti, abychom ve víře utvrzeni byli, abychom dobrý boj bojovali, víru zachovali a se sv. apoštoly ve slávě nebeské se shledali.
Jako zaznívalo sv. slovem před věky, tak zní dnes – každý předmět zde káže, zde, řekl bych, svatý Metod oddychuje v hrobě – ať nás dech jeho ovane a naplní vším cyrilometodějským!
 
Scházíme se na místě povznášejícím, abychom nabyli odvahy, zmužilosti srdce a srdnatosti, posvátného ohně, aby nás ovanul dech apoštolský – ex igne ignem – abychom se povzbudili!
Těch několik hodin tu chceme být hodně po přátelsku, chceme se pro vše dobré a šlechetné nahřáti a pak plni nadšenosti navrátíme se ke všednímu životu.
Vše, co nás roztrpčuje, zanecháme, vyhledávati budeme co nás všecky spojuje, abyste si mohli hodně mnoho nashromážditi positivních vědomostí, posvátného ohně, abyste žili Bohu ke cti, Církví a vlasti ku ozdobě.“
 

To je uvítání, pozdrav a přání bývalého předsedy sjezdů bohosloveckých. Každý předmět zde káže.
Co káže tento hrob Stojanův?
Radostnou zvěst, že vrcholným zjevem v lidstvu je opravdový katolický kněz podle Srdce Ježíšova, že dobrý křesťan a dobrý člověk se od sebe oddělit nedají, že křesťanství má až dodnes svěží, nezměrnou sílu vychovávat drahokam lidského charakteru, lidi nanejvýš ušlechtilé, jemné, srdce předobrého – kteří dozbrojí i ďáblem vyzbrojenou zlobou, že sacerdost alter Chrisus je i v dnešní zmatené době i v rozbitém národě našem ctěn všemi: Jako jeho nebojácné Sursum corda, jako jeho vítězné „Vzhůru, bratři, na horu Páně!“ hřímá to z hrobu Stojanova … a neberte s sebou mnoho na cestu: jen svaté prostičké srdce!

Rozdejte se svému lidu: oběť nenáročná a naprostá … ztráta vlastního života – vteřinu za vteřinou – pro svaté zájmy Boží, je podmínkou úspěchu.
Rozdejte se! Bohu jste se zasvětili, lidu patříte!

Rozdejte se svému lidu: oběť nenáročná a naprostá … ztráta vlastního života – vteřinu za vteřinou – pro svaté zájmy Boží, je podmínkou úspěchu. Rozdejte se! Bohu jste se zasvětili, lidu patříte!

Jemu ať je otevřena vaše ruka, jemu ať slouží vaše kroky, ucho ať slyší jeho steny, jazyk ať plane ohněm pravdy Boží – srdce ať hoří stále jak věčná lampa před oltářem, ať čerpá světlo a teplo … paprsky jeho jsou pak zázračný přítomností boží – pak ani jedno slovo vaše nebude nadarmo … ani jeden Otčenáš.

Jděte a vězte, že vás čeká stádo chudých, utlačených a nuzných.
Nebuďte pesimisty, nepochybujete o dobrém, zdravém jádru našeho lidu a nepodezírejte, nepodceňujte: je v každé duši struna lásky! – Vložte se do rukou Božích, působte z náruče Boží …
Nemějte na mysli nikdy nic jiného, než konat vůli Boží, být lidem užitečnými, uradostnit jejich plahočení, s úsměvem mezi ně i radostí více!

Veselí je nebe, pod nímž se všechno daří, jed vyjímaje.
Dávejte co je Božího Bohu a on vám otevře lidská srdce.
Milujte zvláště děti, sirotky, nemocné a umírající, neznejte falše a nenávisti.
A nemylte se! Je doba směšně pyšná, leč pravá pokora a nenáročná oběť sráží až dodnes na kolena!
Jděte ve jménu Páně, bez bázně jděte a mluvte srdcem! – Přeji vám všeho dobra na Pánu Bohu! Spas, Bože, Slovany!

... bude tedy vašim úkolem získati láskou lásku.

 

Tak káže Stojanův hrob.
Dívejte se na velikého zesnulého apoštola unionismu, jak chcete, ale zapamatujte si bezděčný projev ďábelsky protikatolického listu: „Stojan by byl mohl získat u nás Církvi novu lásku.“
A to je pro vás rozhodující. Za rok, dva si vyjdete jako apoštolové.
Co bude vašim úkolem?
V rozbitém národě v mnoha v mnoha církvích se káže Kristus, ale pravá láska k jeho nevěstě, ke svaté, 3x svaté Církvi římskokatolické, je zanedbávána, scházela ta láska bohužel i mezi kněžími, takže dovedli do té církve kopnout – bude tedy vašim úkolem získati láskou lásku.

Slyšeli jste, že Stojan by to byl dovedl – je tedy pro vás výhodno a je to vaší mravní povinností – důležitou částí zesnulého arcibiskupa Stojana. Neshánějte pracně vzory velikých kněží – má každý národ své požadavky, má je i nemocný národ český; nepotřebuje jenom přísných soudců, potřebuje milosrdných Samaritánů – rozuměl a porozumí dobře kněžím rázu Stojanova.

Slyšeli jste, že Stojan by to byl dovedl – je tedy pro vás výhodno a je to vaší mravní povinností – důležitou částí zesnulého arcibiskupa Stojana. Neshánějte pracně vzory velikých kněží – má každý národ své požadavky, má je i nemocný národ český; nepotřebuje jenom přísných soudců, potřebuje milosrdných Samaritánů – rozuměl a porozumí dobře kněžím rázu Stojanova.

Choďte sem aspoň jednou za rok po celý život prozpytovat u hrobu Stojanova své svědomí!   

Duch Metodějův nad námi, Stojan v hrobě oddychuje – a jeho dech? „Synové, bratři, neopouštějte brázdy započaté a nezapomeňte nikdy, že svatí Cyril a Metoděj získali láskou Kristu národ celý!
Končím slovy Stojanovými: „Velmi, velmi vás prosím, připusťte srdci svému prosby mé převroucí. Já pak z hloubi srdce svého prosím všemohoucího Pána: Utvrď, ó Bože, vaši dobrou vůli!“

Choďte sem aspoň jednou za rok po celý život prozpytovat u hrobu Stojanova své svědomí!   

 

Zdroj: Z celého srdce, k tisku připravil Alois Kotek