Václav Kosmák (1843-1898), kněz, fejetonista, romanopisec, satirik, autor tzv. kukátek a národní buditel.
Postupně se stal jedním z nejoblíbenějších moravských literátů své doby. Dnes zapomenutý spisovatel.

Muzeum P. Václava Kosmáka v rodném Martínkově ZDE

 

Kosmákovo dílo okouzlilo Antonína už v dětství.
Zatoužil stát se knězem, o kterých Kosmák barvitě psal, a jednou psát jako on.

 

Po přestupu na měšťanskou školu do Uherského Ostrohu v roce 1913 (více ZDE) se Antonínovi otevřely zcela nové obzory, širší škála vědomostí. Noví učitelé, kněží, podle jejichž vzoru tříbil svůj charakter.

Získal zde také lásku k literatuře a skrze ni mu přišla první myšlenka stát se knězem. Tuto důležitou událost ze svého dětství nevynechal Šuránek ani ve svých vzpomínkách "Dějiny mého povolání"

… „My přespolní žáci jsme zůstávali přes oběd ve třídě.
Bylo to – hlavně v zimě – pro nás velké milosrdenství. Každý si snědl, co si z domu přinesl – a otevřel knížku.
Někteří si ovšem na chodbách zadováděli. A tu se objevoval mezi nimi pan ředitel s rákoskou…
Z Ostrožské Nové Vsi chodilo do naší třídy také několik chlapců. Ti ovšem jezdili vlakem.
Další přátelé: Červenák, Kusák, Kovařík…
 
U prvního z nich jsem kdysi zahlédl knížku, která mě zaujala. „Obrázky a kukátka“ od Václava Kosmáka.
Půjčil mně ji – a já jsem v ní nechal své srdce. Ta knížka mně ukázala životní cestu.
Řada krásných povah myslivců, hajných – a světlé postavy venkovských kněží – ve stálém styku s lidem.
Zatím co jsem v těch hajných viděl svého přítele Francka Páče, začal jsem v těch kněžích vidět sebe!
Co kdybych byl knězem?
Hle, jak roznášejí lásku, těší, povzbuzují, jsou otci chudých, stále pomáhají, stravují se ve službách pravdy a lásky!
A čím více jsem četl, tím jasnění se mi rýsoval ideál kněze, tak jsem jej vdechoval z těch obrázků Kosmákových!
 
Vrátil jsem po čase knížku Tonkovi zpátky, ale jen knížku.
Obsah její zůstal v mém srdci – a s tou vůní živé víry, radostné naděje a obětavé lásky, jak stále proudí v obrazech Kosmákových – zůstal ve mně ideál – stát se knězem a jaksi knězem podobným i tomu Kosmákovi.“ …
 

Péče o šíření podobných knih je povinností všech,
kdož volají po dobrých kněžích.
A kdo má potřebné nadání, měl by takové knihy i psát.
Co platí o knihách, platí i o časopisech.

V roce 1946 se P. Šuránek stal doktorem teologie. Při svém proslovu neopomněl zmínit také Kosmáka.
(Celý proslov ZDE)

… „Opravdu dobrou knihou je ta, v které je vše prozářeno radostnou vírou, protepleno nadpřirozenou láskou.
Kolik kněžských povolání vyvolala např. četba prostých spisů Kosmákových, kde vystupují kněží jako skuteční pastýři svého lidu, šiřitelé osvěty, pomocníci, těšitelé, kteří se cele rozdávají.
Péče o šíření podobných knih je povinností všech, kdož volají po dobrých kněžích. A kdo má potřebné nadání, měl by takové knihy i psát. Co platí o knihách, platí i o časopisech.“ …