Přepis rozhovoru bývalého postulátora procesu - P. Pavla Klimoviče, OM.
Vyšel v roce 2005 v Listech svatohostýnských

 

Otče, máte na starosti blahořečení ctihodného P. Antonína Šuránka. V jaké fázi je tento proces a jak to vypadá s ostatními kandidáty moravských diecézí na blahořečení?

 

Byl jsem jmenován a v Římě potvrzen jako postulátor případu P. Šuránka. Postulátor má na starosti koordinovat všechny věci a dokumenty jednotlivého případu. Problém je však v tom, že když se případ dostane až na kongregaci víry do Říma, je nutno dokumenty připravovat v italském jazyce, kterým se ve Vatikáně komunikuje. Kongregace poté jmenuje relátora, který spolu s postulátorem na přípravách spolupracuje – v případě P. Antonína Šuránka je jím P. Jan Vyhnálek, SDB, který dlouhou dobu studoval v Římě.

Když je v Itálii někdo považován za kandidáta na svatořečení, lidé se k němu utíkají a prosí ho o projev mimořádného úkazu, aby tím tento světec dokázal, že má v nebi “slovo”.
U nás je tomu ale jinak. Kandidát žil v pověsti svatosti, zemřel v pověsti svatosti, pohřeb byl velkolepý, ale pak se k tomu stavíme velmi pasivně.
Jako by ten dotyčný měl ještě sám dokázat, že je svatý.

Blahořečení P. Šuránka vázne nyní především na tom, že se od kandidáta svatosti očekává zázrak, ovšem my Češi ale máme představu, že nám to všechno spadne do klína. Když je v Itálii někdo považován za kandidáta na svatořečení, lidé se k němu utíkají a prosí ho o projev mimořádného úkazu, aby tím tento světec dokázal, že má v nebi “slovo”. U nás je tomu ale jinak. Kandidát žil v pověsti svatosti, zemřel v pověsti svatosti, pohřeb byl velkolepý, ale pak se k tomu stavíme velmi pasivně. Jako by ten dotyčný měl ještě sám dokázat, že je svatý. Ale on je v nebi a nepotřebuje nic dokazovat, tam se již nejedná o žádnou prestiž ani o žádnou soutěž. Když se na něho neobracíme a ”nebombardujeme” ho modlitbami, novénami a jinými pobožnostmi, on sám tuto potřebu nemá. Proto asi máme tolik adeptů na svatořečení, ale žádný případ není dotažen do konce, protože chybí naše modlitby s vírou tohoto světce.

 

Další problém je mnohem víc prozaičtější. Dříve bylo v naší církvi zvykem, že se všechno dělalo zadarmo, případně za symbolickou odměnu. Bylo to v době, kdy církev neměla peníze, dnes je to ale jinak a mnozí lidé v církvi si to neuvědomují. Jestliže člověk, který má nějakou věc na starosti, ji dělá zadarmo, automaticky se jí nevěnuje plně a věc řeší dlouhodobě. Kdyby ale dostal zaplaceno, měl byl k věci jiný přístup, jeho práce by se dala více kontrolovat a těmi penězi stimulovat. Plat je totiž dílem spravedlnosti. Je to třeba neustále připomínat, protože často mnohdy peníze nepřiměřeně utrácíme a jinde zase nepřiměřeně šetříme. Tím nemyslím svůj plat nebo plat P. Vyhnálka, my na věci samozřejmě pracujeme zadarmo, protože jsme měli k P. Šuránkovi osobní vztah, nicméně jsou lidé v Itálii, kteří na blahořečení pracují, i když ho neznali, a ty jsem měl na mysli.

 

Premonstráti se rozhodli, že do roku 2007 bude bl. Hroznata prohlášen za svatého – a já věřím, že se jim to podaří, protože oni pochopili i ten druhý problém s penězi. Znovu opakuji, nejde o kupčení, ale jde o stimulaci těch, kteří to mají na práci. Každá práce, která se nedělá naplno, nestojí za nic.

Jsem hluboce přesvědčen, že až bude P. Šuránek blahořečen, roztrhne se s novými kněžskými povoláními pytel.

Co může dnešní církvi přinést blahořečení P. Šuránka?

 

Každý svatý je nám postaven jako vzor v určité věci. P. Šuránek je vzorem kněze, kterému nesmírně záleželo na tom, aby náš národ měl dobré a vnitřně poctivé kněze. Dělal vše pro to, aby nová kněžská generace byla opravdu kvalitní. Proto si myslím, že je to úkol všech, kteří mají na starosti kněžskou formaci, aby se na P. Šuránka často v modlitbách obraceli a vedli i své svěřence, seminaristy, k tomu, aby tuto velkou kněžskou postavu dobře poznali (jako on nás vedl, abychom poznali kněžské velikány, jako byl Sušil, Stojan aj.). Jsem hluboce přesvědčen, že až bude P. Šuránek blahořečen, roztrhne se s novými kněžskými povoláními pytel.

Byl to muž Boží, hodně úzkostlivý, ale to byla celá jeho generace. Horlivost pro Boha z něho vyzařovala a jako každý světec byl svým způsobem umanutý.
Co to znamená? Byl-li přesvědčený o své pravdě, byl poté neústupný a tvrdohlavý, neznamenalo to však, že neměl smysl pro dialog.

Jak byste charakterizoval P. Šuránka?

 

Byl to muž Boží, hodně úzkostlivý, ale to byla celá jeho generace. Horlivost pro Boha z něho vyzařovala a jako každý světec byl svým způsobem umanutý. Co to znamená? Byl-li přesvědčený o své pravdě, byl poté neústupný a tvrdohlavý, neznamenalo to však, že neměl smysl pro dialog. Byl spravedlivý, byl to muž hluboké modlitby, který měl velkou lásku k Eucharistii a k Panně Marii. Byl to člověk vztahů, měl silnou empatii.

 

Jaký byl jeho vztah ke Svatému Hostýnu?

 

Jako všichni kněží olomoucké arcidiecéze, také on měl vřelý vztah ke Svatému Hostýnu. Bylo to taky proto, že toto místo propagoval arcibiskup Antonín Cyril Stojan. V jeho životě však hrálo důležitou roli jiné poutní místo – Svatý Antonín na Blatnické hoře, a to proto, že je to jeho rodiště, je to vztah z dětství, a on sám byl nositelem jména tohoto světce. K Svatému Hostýnu se však utíkal, mnohokrát jsem ho viděl klečet před oltářem a modlit se svatý růženec.

 

Může se stát každý člověk svatým?

 

Co je to svatost? To je něco, na co je mnoho různých pohledů. Svatost není preciznost, perfektnost, dokonalost (i když Pán říká, buďte dokonalí). Dokonalost v Božím pohledu znamená napojení na Boha. Znám mnoho křesťanů, kteří si hrají na svaté. Stojí je to nesmírně moc energie, ale když přijde krize, je po jejich svatosti. Znám člověka, který vynaloží všechno na to, aby vypadal svatě a přesto je to jenom parodie na svatost. Svatost rovněž není jedna velká křeč, ale je to snaha být v přátelství s Bohem.

 

Existuje tedy nějaký “recept” pro člověka dnešní doby, jak se stát svatým?

 

Snažme se žít tak, abychom byli, ne jak bychom chtěli vypadat. Bůh nás má rád takové, jací jsme. Žijme život s Bohem a budeme svatí.

 

Děkuji za rozhovor.

Aleš Dufek