Pan Miroslav Zábojník z Kaňovic se podělil o pár historek, které mu často vyprávěla jeho maminka nar. 1922.

Pro Poutník svatoantonínský napsal:

Vzpomínky na P. Šuránka jsou stále živé. Byť působil ve farnosti krátce před internací (necelý školnní rok 1950/51), zanechal ve farnosti hlubokou brázdu, jak říkal pamětník pan Kubíček z Kelník.

  • Když se sedláci vraceli navečer z pole, tak zastavili u místní kapličky, kde je už čekal P. Šuránek. Krátce se pomodlili, pobesedovali a pokračovali dál.

  • Silnice na Ořechově kolem fary byla původně hodně do kopce. Z dolního konce vozili lidé nakynutý chléb do pekárny na horním konci k pekařovi upéct.
    Jednou kolem paní Bosáková, která byla slabší postavy a nemohla vozík vytlačit. Z fary vyšel P. Šuránek a paní pomohl. V obci to vzbudilo až nevoli, protože byla jiné víry.
    Otec Šuránek nedělal rozdíly.

  • U kostela stála velká moruše a ohrožovala okolí.
    P. Šuránek vzal sekyru, motyku a dal se do vykopávání a kácení stromu.
    Šel kolem jeden místní občan a viděl, že jeho úspěch je nemožný.
    Šel domů, kde měl družstevní pásový traktor a říká P. Šuránkovi: „Otče, já nechodím do kostela, běžte se za mě pomodlit a já se o strom postarám.“ Načež kněz posbíral děti kolem kostela a než se s nimi pomodlil, byla moruše dole.