PhDr. Artur Sommer (∗1930), se s otcem Šuránkem setkal jen krátce při vysokoškolském studiu v Olomouci.
Vzpomínku na kněze, který se nebál ani "špinavé práce", si nesl celým životem. 
Neubytoval se tenkrát na klasické koleji pro studenty, ale na Stojanově koleji. Iniciátorem Stojanovy koleje pro katolické studenty byl právě P. Šuránek. V té době už nebyl spirituálem (vychovatelem) budoucích kněží, ale suplentem pastýřské bohovědy na teologické fakultě, tedy seminaristy už vyučoval. Ve formaci mladých pokračoval dál, právě na nově vzniklé koleji.

Hlavním cílem založení Stojanovy koleje nejspíš bylo, aby mladí muži, kteří opustí své rodiny a přijdou do víru velkého města, neopustili také správnou morálku a víru. Šlo mu o to, aby jejich vztah k Bohu byl prohlubován a rostl. Moc dobře věděl, že národ potřebuje lidi s dobrým charakterem a zdravými zásadami na všech úrovních, ve všech profesích.

Mezi Šuránkovými zápisky z internace v Želivu (1951-55) se našla i modlitba za Stojanovu kolej. Jak vidět, na své svěřence a díla, na kterých pracoval, nezapomínal ani v těžkých chvílích svého života. Nesl je ve svých modlitbách dál.


Pan Sommer píše:

"Po své maturitě na opavském gymnáziu v roce 1949 jsem nastoupil ke studiu na filosofické fakultě Palackého university na obor latina-historie a ubytoval se ve Stojanově koleji pro katolické studenty. Otec Šuránek v naší koleji i bydlel.

Každého rána o šesté hodině vyšel náš spirituál na vnitřní ochoz z kolejní budovy (byl to původně renesanční církevní palác, už notně zdevastovaný) a zazvonil zavěšeným zvoncem. To bylo pro nás studenty zároveň jakýmsi budíčkem a milým pozváním do kolejní kaple na jeho mši svatou. Vždy se našli ochotní studenti (kolej byla pouze mužská) včetně mne, kteří mu ministrovali. Dodnes mám doma jako vzácnou památku latinský misál, který unikl plenění budovy po roce 1950, kdy byla kolej zrušena a studenti vyhozeni.

Otec Šuránek byl stále s námi, povzbuzoval nás a žehnal nám. V budově nebylo ještě ani ústřední topení. Jednou či dvakrát za zimu přijelo na dvůr nákladní auto s dřívím na topení, jež jsme sami na nádvoří naštípali a topili pak v kamnech ve dvou a třílůžkových pokojích.
Nikdy nezapomenu, jak s námi zároveň pracoval i náš spirituál. Na něho se mnozí studenti obraceli s prosbou o požehnání, ba někteří i o malý příspěvek, čehož i někdy zneužívali. Všem se dostalo ono In nomine Patris et Filis et Spiritus sancti. Otec Šuránek byl mimořádně vzácný člověk a kněz, který každého vyslechl a každému poradil. Byl zkrátka vzorem člověka, jenž dával všechny síly do služeb druhým.

Přejme si, aby došel úcty na oltáři jako vzor opravdové víry. Všichni, kteří jsme se s ním jako studenti Palackého university setkali, si vzpomínku na něho neseme po celý život."

PhDr. Artur Sommer
Hradec na Moravicí

 

Pan Sommer se s P. Šuránkem při studiu setkal jen krátce, protože už v září 1950 vládnoucí strana jejich spirituála „uklidila" do Velkého Ořechova. Na jeho vzpomínce opět vidíme, že mnohdy není ani potřeba velkých činů, aby nám někdo uvízl na celý život v mysli a srdci. Stačí chovat se zcela přirozeně, lidsky, nepovyšovat se, nestranit se fyzické práce, být pokorný, mít pro každého vlídné slovo a pochopení…
Je potřeba mít otevřené oči, uši a srdce pro potřeby druhých.