Svatí z pohledu P. Šuránka
Následující text psal P. Šuránek v roce 1947, kdy byla Anežka Česká jen blahoslavená.
Svatořečení se konalo 12. 11. 1989 v „předvečer" sametové revoluce a pádu totality v naší vlasti.
Století za stoletím, tak jako rok za rokem, den za dnem mají čestný úkol:
vydávat svědectví Boží dobrotě, spravedlnosti i nekonečnému milosrdenství.
Psáno 2. 3. 1947
Ti, kdo rozjímají světové dějiny čistým srdcem, padají v úžase na kolena.
Vidí, jak dějiny jednotlivých staletí a národů jsou psané prstem Božím.
Nic se zde neděje maně.
Všechno má své odůvodnění.
Století za stoletím, tak jako rok za rokem, den za dnem mají čestný úkol:
vydávat svědectví Boží dobrotě, spravedlnosti i nekonečnému milosrdenství.
Pro náš národ má životní význam 9. století, kdy k nám přišli na žádost vladařů našich zemí svatí apoštolové Cyril a Metoděj, dvě hvězdy z východu.
Na východě se tehdy chystal nešťastný rozkol, který 200 let nato dozrál.
Sv. bratři soluňští pracovali v potu tváře po 40 měsíců na moravské vinici a odešli do Říma, by tam vydali počet. Tam zemřel Cyril. Prosil bratra, aby neopouštěl drahé Moravany. Metoděj poslechl, vrátil se, modlil se, pracoval a trpěl v žaláři, umřel v náruči svých kněží, jako dnes jeho nástupce arcibiskup Leopold.
Není bez významu v plánech Božích, že neznáme hroby těchto zakladatelů naší kultury, nemáme jejich těla. Snad proto, abychom tím více hledali, milovali a následovali jejich ducha, kterého známe: je to duch nezištné, obětavé lásky, již oni kdysi získávali Kristu národ celý.
V tom století se rodily veliké revoluce,
které dozrály v nešťastném rozkolu západním, v reformaci Luterově.
Bylo to století světců i zločinců.
Významné je dále pro dějiny našeho národa 13. století, v němž prožívalo křesťanstvo svou krizi.
V tom století se rodily veliké revoluce, které dozrály v nešťastném rozkolu západním, v reformaci Luterově. Bylo to století světců i zločinců.
Na jihu a na jihozápadě pustošili církev Boží albigenští, valdenští, kataři.
Pálili kostely, pobíjeli kněze, chtěli obnovit království Boží ohněm a mečem, chtěli uskutečňovat návrat k chudému pokornému Kristu.
Dobře snad začali, špatně skončili, protože se jich zmocnila pýcha, služebnice zlého ducha.
Stejný ideál měl i sv. František z Assisi, ale šel jinými cestami: revolucí svého nitra a vlastního života; uchvacoval příkladem.
Z bohatého syna obchodníkova se stal pokorný žebrák Boží, opravující zpustlé kostely a hlásající úctu ke svatým kněžím. Sám zůstal z pokory jenom jáhnem, aby mohl zpívat u oltářů evangelium, radostnou zvěst, kterou hlásali andělé nad Betlémem, že jsme děti Boží!
Chodil oděn v pytlovinu, poznamenanou vápnem znamením svatého kříže: blázen pro Krista.
Děti po něm házeli kamením, vlastní otec se ho zřekl, ale jeho zjev zatřásl svědomím Evropy.
Až k nám na sever doletěla o něm a o jeho spolupracovnici sv. Kláře, která povzbuzena příkladem Františkovým si dala ustřihnout bohaté kadeře, odhodila nádheru oděvu, následovala věrně svého rodáka a učitele Františka a uchvacovala nitra dívek a žen se srdci královskými.
Ať k nám na sever doletěla zvěst o ní, jako mohutný hlas zvonu, a rozechvěla srdce českých dívek, stejně královsky sladěných.
Na prvém místě srdce dcery Přemysla Otakara I., Anežky.
Ta odpověděla jménem českých dívek nadšeně na tento pozdrav slunného jihu a odpověděla činem.
Buduje špitál sv. Františka pro chudé a nemocné, klade základy budoucího slavného českého řádu křížovníků s červenou hvězdou.
Své královské věno obětuje na vybudování českého Assisi, tj. na stavbu dvou klášterů a několika svatyní. Uvádí do českých zemí duchovní syny sv. Františka a sv. Kláry a sama, v čele sedmi urozených českých dívek vstupuje do kláštera roku 1234, osm let po smrti sv. Fratniška a tři léta po smrti jeho velikého žáka sv. Antonína Paduánského.
Anežka, odumírající světu v klášteře, se stává významným činitelem pro celý národ.
Sepjatýma rukama pomáhá českým králům v jejich budovatelské, státotvorné práci.
Zrno, které padne do brázdy, neumírá nadarmo.
Anežka, odumírající světu v klášteře, se stává významným činitelem pro celý národ. Sepjatýma rukama pomáhá českým králům v jejich budovatelské, státotvorné práci. Otevřenýma, štědrýma rukama se stává matkou chudých v době braniborského drancování, když její slavný, ale nešťastný synovec Přemysl Otakar II. padá zradou vlastních lidí na Moravském Poli.
Vroucími listy urovnává napjatý poměr mezi českým královstvím a mezi sv. Stolicí.
Je strážným andělem svého rodu a celého českého národa.
Uprostřed hořkých útrap toho národa umírá ve věku 77 let roku 1282.
Za její rakví šla úcta a láska všech, kteří se dověděli o její láskyplné činnosti. V truchlivých stoletích náboženských bouří se rozpadá její dílo, její kláštery pustnou, i její hrob se stává nezvěstným jako u nás na Moravě hrob Metodějův.
Možná, že se ten hrob najde později, že ten nález má býti odměnou za oživení, pěstění a dokonalé vypěstění ducha Anežčina v našich zemích.
To je duch zdravé revoluce, u nás žádoucí: zřeknutí se ducha světáctví, sobectví, obejmutí kříže, odmrštění sebelásky, a pěstění láskyplné činnosti pro druhé.
Aby se ruce Anežčiny staly majetkem českých žen a dívek; ruce, které se modlily, pracovaly, budovaly, rozdávaly.
A blaze českým mužům i státníkům, budou-li za nimi takové sepjaté a štědré, tak pomáhající ruce žen!
Proč jsme se dnes sešli v této kapli?
Abychom Anežce za prvé poděkovali a za druhé abychom ji prosili o její další pomoc.
Kéž nám Anežka vyprošuje nové světce, mravní velikány.
To je cesta, kterou se i malý národ může stát opravdu velkým.
Abychom jí poděkovali.
Proslavila jméno českého národa po celém tehdejším křesťanském světě. O její mravní velikosti, a to je jediná pravá velikost, vydali svědectví papež Řehoř IX., který tolik miloval sv. Františka a jeho dílo, Inocenc IV. a hlavně spřízněná duše: sv. Klára.
Ta píše, že Anežka, „následujíc Krista chudého a pokorného, je věrnou spolupracovnicí Boží, prostřednicí klesajících, potěchou andělů a příkladem věřících i sester; že pověst o svatosti jejího života a o její nevinnosti se roznesla celým světem.“
Kéž nám Anežka vyprošuje nové světce, mravní velikány. To je cesta, kterou se i malý národ může stát opravdu velkým.
Vroucími listy urovnávala ve světě pomluvami napjatý poměr mezi českým královstvím a sv. Stolicí.
Český primas byl právě teď v Římě. Vyprošovali jsme mu světlo, aby promluvil pravé slovo v pravý čas na pravém místě.
Jsme rozkřičeni po světě. Ze Slovenska přijel kněz a bál se přijet v koláru, protože se domníval, že bude napadán na ulici. Když jsou o nás takové informace ve vzdálenosti několika hodin, co teprve v dalekém světě?
Zemřelý kardinál Kašpar (pozn. první československý kardinál) připomínal Sv. otci, že byl zvolen o svátku české Přemyslovny,
a prosil, aby uzavřel národ Anežčin do svého srdce.
Kéž mu jeho nástupce pověděl o lásce českého lidu k náměstku Kristovu a o cizácké, neslovanské propagandě, která chce bojem proti Sv. otci ukázat náš národ ve světle odbojných husitů.
Kéž vyprošuje bl. Anežka, aby náš poměr k Sv. otci byl poměr dětí k Otci, kéž urovnává poměr mezi naším státem a sv. Stolicí vroucími přímluvami!
Oč prosíme?
Dnes ráno zemřel náš dobrý pan arcibiskup. Pevný nástupce Metodějův. Řekl věřícím v kritických dnech roku 1938, že svého lidu nikdy neopustí, děj se co děj a také svému slibu dostál.
Ani na vteřinu nezakolísal v těžkých dobách válečných, kdy mu umírali kněží v žalářích a táborech. V těžké nemoci volal: Bůh je dobrý. Bůh je tak dobrý.
Prosme, aby bl. Anežka provázela se všemi svatými z těchto zemí duši nástupce Metodějova a vyprošovala osiřelé arcidiecézi odstranění toho, co trápilo zemdleného arcipastýře, tj. nedostatek kněžského dorostu.
Mnoho povolání bloudí světem.
Třeba je podchytit, rozvinout. Podnikne se vše.
Hlavní by bylo zorganizovat zástup žen, které by měly odvahu pomodlit se denně růženec na ten úmysl, aby Bůh posílal dělníky na svou vinici.
Svěřujeme bl. Anežce otázku kněžského dorostu v českých zemích.
Včera bylo svěceno 12 podjáhnů. Před deseti lety jich bylo 60, před devíti 70!
Jeden z bývalých bohoslovců na vysoké škole zemědělské napsal k tomuto problému. V 1. ročníku je 250 posluchačů. Sedm z nich k němu přišlo důvěrně, že chtěli také (vstoupit do semináře). Dva se báli závazků, jeden pronásledování, dva odvrátili nemoudří rodiče tím, že jim často opakovali: Měl bys být knězem. Jeden neudal důvodu, jeden si udělal známost s dívkou.
Mnoho povolání bloudí světem. Třeba je podchytit, rozvinout. Podnikne se vše. Hlavní by bylo zorganizovat zástup žen, které by měly odvahu pomodlit se denně růženec na ten úmysl, aby Bůh posílal dělníky na svou vinici. Svěřujeme bl. Anežce otázku kněžského dorostu v českých zemích.
Národ bez inteligence je národ bez budoucnosti,
národ s inteligencí mravně zkaženou je dvojnásob odsouzen k zániku.
A ještě jednu prosbu máme.
Olomouc se stal městem universitním tak náhle a nečekaně (pozn. obnovena po 86 letech r. 1946), že není připraven na úkoly, které universitní město čekají.
Jde o dobré, důstojné a mravně bezpečné ubytování studentů a studentek.
Hlavně dívky, akademičky by potřebovaly kolej, kde by nebyly vydány nebezpečí ztráty osobní jemnosti a mravní čistoty.
Bůh odměň tento „Domov“ a to, co koná pro akademickou mládež. Kéž by mohl ještě nějakým způsobem pomoci věřícím akademičkám, aby mohly studovat v koleji, kde by vládl katolický duch, kde by spolu s věděním se upevňovala také ctnost!
Národ bez inteligence je národ bez budoucnosti, národ s inteligencí mravně zkaženou je dvojnásob odsouzen k zániku.
Svěřujeme tedy dívčí akademickou mládež ochraně bl. Anežky České a zavazujeme se dnes, že učiníme vše, co bude v našich silách, aby taková dívčí kolej v duchu bl. Anežky byla v našem městě zřízená!
Takto vidíme místo bl. Anežky v dějinách.
Děkujeme Boží prozřetelnosti za tento světlý zjev na českém nebi, toužíme, aby byl objeven její hrob, ale ještě více usilujme, aby byl upevněn v posvěceném státě její duch v českých dívkách!
Děkujeme bl. Anežce za její péči o český národ v běhu dějin a víme, že děkování je nejlepší prosbou.
Bl. Anežka zůstala pannou, zasvětila se cele Bohu a tak se stala duchovní matkou svého národa.
Kéž oroduje vroucně i za lid, jehož matkou dosud byla a jistě nikdy být nepřestane.
Amen.
Zdroj: Svatí z pohledu P. Šuránka 2, k tisku připravil Alois Kotek
