Tři ctnosti sv. Josefa

Živá víra

Jeho víra se vzmáhá vším, co vidí a slyší,
nabývá síly při překážkách.

Určí-li Bůh člověka k velikému úřadu, opatří ho všemi ctnostmi, které tomu úřadu přísluší a uschopní ho, aby ten úřad mohl dobře zastávat.

Blažená, která jsi uvěřila! volala Alžběta k Panně Marii. Tou vírou vynikal i její snoubenec.
Věří, že Boží pomocí se dá spojit nejplodnější mateřství s nejčistším panenstvím a že se tento zázrak uskutečňuje na jeho snoubence.

Věří, že chudé Dítě, jež se narodilo ve chlévě, je Králem králů, radostí andělů.

Věří cestou do Egypta, věří přes všechny nejasnosti, věří přes všechny zdánlivé nemožnosti.

 

Jeho víra se vzmáhá vším, co vidí a slyší, nabývá síly při překážkách.
Brzy se zjeví Bůh svému věrnému služebníku skoro bez záclony.
Odhaluje mu svá tajemství, oznamuje své záměry. Jaký to byl život v blízkosti Syna Božího, jaká důvěrnost a jaká úcta.
Když mu poroučí, zároveň se mu klaní. Ustavičně radostně rozjímá, okouší budoucí život in visione Dei (v patření na Boha).
Ovocem živé víry je svatost a blaženost.

 

Být knězem znamená vyznávat víru a lásku. (sv. Lev)
Víra v nesmrtelnost duše je knězi zdrojem lásky k duším, velkomyslnosti, obětavé horlivosti, neúmorné trpělivosti, něžné útrpnosti.
Jak se udržíme u oltáře v hluboké zbožnosti a posvátné úctě, nepronikají-li k nám ze svatostánku paprsky slávy Toho, které nelze vidět očima?
Blahoslavené oči, které vidí, co vy vidíte! Blahoslavení, kteří jste uvěřili!

 

Pokora

Duším méně osvíceným nebo méně věrným bývají dvě věci nebezpečné, ale právě ty sloužily sv. Josefu k upevnění pokory:

 

  1. Pokořování, jimž ho Bůh navštěvoval
  2. Milosti, kterými ho zahrnoval

Ad 1)
Pocházel z roku na světě nejslavnějšího, z něhož měl vzejít Vykupitel. Sv. Josef počítal mezi svými předky 23 králů – a žije v chudobě, provozuje řemeslo v těch místech, kde jeho předkové nosili žezlo, musí snášet rozmary těch, kdo mu dávají práci.

 

Naříká?

Klesá na mysli?

Vyčítá?

Chlubí se tím, že je z královského rodu?

Nejedná spíše opačně?

Nežije úmyslně skrytě, aby tím věrněji mohl Bohu sloužit?

 

Ad 2)
Milosti. Jaké tajemství bylo svěřeno sv. Josefovi?

Jaké cti by nabyl, kdyby je vyjevil světu. Zjednal by také Ježíši Kristu slávu, která mu patří.

Proč tedy mlčel i před přáteli a známými?

Zdá se, že by neměl mlčet, Mesiáš se přece nevtělil proto, aby se o něm nevědělo!

Dříve nebo později musí být poznán. Proč ne dříve?
Kolik pohnutek a záminek mu mohla uvádět důvtipná sebeláska. Josef mlčí.
Není povinen ohlašovat Mesiáše, naopak je povinen jej zakrývat svou nízkostí, než přijde jeho hodina, aby se sám zjevil.
Je spokojený, může se tiše radovat ze svého štěstí.

 

Svatý Josefe, vyprošuj mi pokoru, největší ozdobu kněžství, základ všech milostí, pramen statků.
Humilitas sacerdotum gemma! (Pokora je perla kněží – Bernard.)

 

Důvěra

Nesnáze upevňovaly sv. Josefa a činily ho nezávratnějším.
Jako Abrahám conta spem credidit (uvěřil proti veškeré naději).
Chudoba mu byla zkouškou nejmenší.

Živá víra ho povznášela nad pozemské statky. Pouze to bolestně nesl, že Maria a Ježíš měli nedostatek. – Ó svatá naděje, ctnosti velikých duší, ozdobo a oporo apoštolských mužů!
Magna audent, qui magni sunt (Velikých věcí se odvažují, kdo jsou velicí).

Všechno mohu v tom, který mne posiluje!

 

____________________________________________________________________

 

Svatý Josef je nevtíravý, tichý, vlídný, z celého jeho zjevu vyzařuje skromnost.

Nevíme, které ctnosti na něm obdivovat, jsou v takové milé harmonii, nic nápadného, jako všechny barvy se slévají v bílé, milé světlo.
Spravedlivý muž.

To je to světlo, které by bylo třeba rozložit spektrem: spravedlnost je souhrn ctností.
Spravedlivý jako palma pokvete.

 

Strm dobře vkořeněný v domě Páně.
Na jeho větev usedla si holubice čistá s požehnaným plodem života svého.
Do stínu tohoto stromu, který chrání.

 

Snoubenec nejsvětější Rodičky.
Je to mocný světec.
Pod jeho ochranou lze doufat proti vší naději.
On je zde jako pomocník v nejtěžších situacích.

Je milý Bohu i lidem. Bohu proto, že je věrný, lidem proto, že je skromný a mlčenlivý.

Neboť lidé, i když sami rádi a mnoho mluví, mají zvláštní důvěru k mlčenlivým.

 

Zdroj: Svatí z pohledu P. Šuránka 2, k tisku připravil Alois Kotek