Foto: Člověk a Víra, Petr Polanský
Báseň napsal v Želivu 4. 10. 1952.
Dále je připsáno - P. Františkovi.
Mohlo se jednat o pozdějšího kardinála Františka Tomáška, se kterým byl v Želivu na jedné cele.
Svatý František – Chudáček Boží
Antonín Šuránek
Když chladl svět a přibývalo mrazu
a Ďábel chystal lidstvu zkázu,
když oheň vášní v nitrech rozněcoval
a v ohni pekel žhavá pouta koval,
když věřícím už nechutnala mana
do způsob chleba Láskou Boží daná –
CHLÉB místo slova Božího jim dával,
po zlatých mincích hlad v nich vyvolával.
Když místo TĚLA, na kříži jež pnělo,
svět učil znát jen lačné lidské tělo
a dál mu velel, cokoli by chtělo,
by lidstvo v něm jen svého boha mělo,
by Boha prázdné chtělo jen svou slávu,
v prach strhlo trním ovinutou Hlavu –
když ďábel v duších živil (pěstil) svoji pýchu
a svět se dusil ve výparech hříchu,
když místo světel Ducha nadzemského
zas hrábl v popel boha pohanského,
a rostl Kain a přibývalo Chámů,
když v chladných (pustých) srdcích nemohlo kvést štěstí
a člověk nestačil už kříž svůj nésti –
Bůh poslal TEBE, by ses na kříž zvedal,
a s Kristem lidstvu zahynouti nedal!
X
Ty, oděn pravdou proti duchu klamu,
ses ujal v lásce osiřelých chrámů,
tys chudobu si zvolil za svou paní
a jizvy Páně přijal do svých dlaní,
půst proti těm, kdo zbožňovali jídlo,
chléb nebes dali v plen za dobré bydlo,
za peníze, jež smetím byly tobě,
za „oslí hnůj“ se zaprodali zlobě!
Svět nechtěl krásu nadpozemskou chápat –
tys neváhal i trním za ni chvátat,
tys objal kříž, bok tiskls k Srdci Páně,
bys rozežhavil srdce v jeho ráně!
Vystoupils na kříž! Rozepjals ruce
měls s Pánem v jeho láskyplné muce,
by jeho Srdce tvým svou lásku lilo,
zem vyprahlou by znova orosilo.
Zněl pláč tvůj světem v mocném burácení:
„Znám není Ježíš a milován není!“
Bez lásky k němu není lásky žádné!
Svět bez ní umře! V jícen pekla padne!
Je třeba OHNĚ! V srdci Páně plane!
Tak milovalo! Tak je zanedbané!
Ke KŘÍŽI, bratři, sestry milované,
ať na nás jeho požehnání skane!
Do srdce Páně vložte srdce svoje!
Tam naleznete věčné lásky zdroje:
a s LÁSKOU ŠTĚSTÍ, štěstí nevýslovné,
že na zemi mu žádné není rovné!
OD ZEMĚ VÝŠE! Do náruče Jeho
pro naše hříchy na kříž přibitého!
Od země výše! Křížem výše k nebi!
V ráj změňte srdce, v ráj změníte zemi!
Do chrámů zpátky! Svatých kněží třeba!
Ze svatostánků andělského chleba!
Pryč s chladným kovem!
Léčky ďábla mařit!
A s darem Božím dobře hospodařit!
NÉST VĚRNĚ KŘÍŽ! A nést jej za POKÁNÍ,
pro lidských hříchů svaté narovnání!
Jít TVRDOU CESTOU! Noho zkrvavenou!
Má naše nebe Krve Páně cenu?
BOJ ZAHÁLCE! A boj dobrému bydlu,
těl zbožňování, boj skvělému jídlu.
Boj hrabivosti, lakotě a pýše!
Pláč nad těmi, kdo „bohu“ slouží v břiše!
Boj nelásce, boj sobectví a zášti,
buď zahalena v jakémkoli plášti!
VÝŠ! Ještě výše! Na KŘÍŽ Pána mého!
VÝŠ! V Náruč Boha, štěstí jediného!
Ach, svatý Blázne lásky k Páně kříži!
Řad ctitelů tvých v úctě k tobě vzhlíží
a žebrá vroucně, aby Boha prosil,
by – jak ty – každý jizvy Krista nosil!
Ty rány v rukou, ať se chrání zlého,
a rány v nohou, ať jdou cestou jeho!
a ránu v srdci, ať se lásky Boží
v ně vkořeňuje a v něm stále množí!
Pros za nás všechny! I my chceme být svatí!
Chceme láskou k Bohu a k svým bližním pláti!
Na KŘÍŽI BÝT svých svatých povinností,
jak OBĚŤ hořet ohněm pravých ctností!
Chceme jak ty jíti, jak ty umírati
na SRDCI PÁNĚ, v rukou jeho Máti.
Zde s tebou Bohu, lidem sebe dáti,
tam s tebou v Bohu vždy se radovati!
Zas chladne svět! Zas přibývá mrazu!
Zas kruté peklo chystá lidstvu zkázu!
Slyš, Františku, slyš prosby naše vřelé:
CHRAŇ MRAZU NÁS, CHRAŇ MRAZU LIDSTVO CELÉ!
