Záhy po smrti P. Šuránka v roce 1982 začal P. Alois Kotek sbírat písemný materiál a vzpomínky na jeho osobnost.
Jak se k práci, které se věnoval až do konce svého života, tenkrát dostal, nastínil na sympoziu konaném 23. – 24. 8. 1996 v Ostrožské Lhotě.
Téměř na všech titulech, které byly ve spojitostí s osobnosti P. Šuárnka vydány, za vydatné pomoci dalších spolupracovníků, má velký podíl právě P. Alois Kotek (1927-2013).
Knihy často vydával vlastním nákladem.
Zde je přepis jeho příspěvku na zmiňovaném setkání:
Ti, kteří P. Šuránka znali, vypovídají o jeho životě, názorech a postojích v tzv. „Vzpomínkách na P. Šuránka“.
K těmto výpovědím svědků přistupují vlastní písemnosti P. Šuránka, jeho punkta, promluvy a duchovní záznamy.
Po jeho smrti roku 1982 na dušičky bylo zakázáno něco obšírnějšího o něm otisknout. Takže článek Dr. Škráška o P. Šuránkovi, určený do novin, mohl být publikován až po pádu totality. Před pohřbem nedostali sestřičky parte, ani telegram. O pohřbu se dověděly až dodatečně.
Bylo potřeba sebrat materiál k eventuální beatifikaci, dokud svědci žijí.
Jakožto osobě podřízené mi bylo Dr. Dýmalem naznačeno, abych požádal pana biskupa Vranu o dovolení k této činnosti. Vybízel k ní i Dr. Ryška, Dr. Tkadlčík a historik Dr. Zlámal, který povzbuzoval k vypracování hodnověrného životopisu P. Šuránka.
Životopis jsem nikomu nesliboval.
Rozeslal jsem žádosti o napsání vzpomínek na všechny strany. V žádosti na apoštolskou administrativu bylo nebezpečné uvést jména žádajících. Někdo to však podepsat musel. Podepsal jsem to tedy sám. Na přiloženém lístku (mimo žádost) jsem poznamenal, že s tím souhlasí významné osoby diecéze.
Reakce se dala čekat: okamžitě následovala zesměšňující telefonát od jednoho referenta. Později, když jsem to Dr. Vaňákovi vyprávěl, poznamenal: „Pravda, ponižování. Ale o tom přece musel biskup vědět!“ Někdo horlivý se nabídl, že to místo něho „vyřídí“, tj. celou věc zmaří.
Ale kupodivu, za několik dní přišla dopověď jiná, tentokrát od biskupa Vrany: „Materiály o P. Šuránkovi můžete sbírat soukromě z vlastní píle.“
Výzva ACO (o tu se nám jednalo) nebude. - To považuji za první zázrak (morální), že se vůbec mohly materiály sbírat.
Když chyběla výzva v Acta Curiae, jak se dostat k adresátům?
Byly k dispozici diecézní katalog i adresy sestřiček a pošta P. Šuránka (dopisy a pohlednice). Byl vytvořen adresář (13 stránek) a mohly se rozeslat dotazy.
Některé dopisy byly vráceny s poznámkou „adresát zemřel“.
Přes tento neúspěch se po kapkách shromažďovaly tzv. „Vzpomínky na P. Šuránka“. Rukopisy obětavě připisovala písařka z Maalenovic. Mnohem náročnější bylo přepisovat punkta a promluvy P. Šuránka. Jsou málo čitelné, zvláště ty, které jsou psány tužkou.
Po vyluštění textu první osobou se pokoušela nevyluštěné texty dešifrovat druhá a případně třetí osoba, než bylo možno věc přepsat na čisto. Ze vzdávám velké díky těm obětavým spolupracovníkům, kteří připravili do tisku přes 100 spisů (některé nejsou rozluštěny).
Zdrojem informací jsou jednak tyto spisy P. Šuránka a jednak „Vzpomínky na P. Šuránka".
Na sepsání Vzpomínek se podílelo 191 laiků, 94 kněží a 48 řehoplních sester. Někteří nemocní svá svědectví zopakovali před komisí, ostatní tak učinili v Olomouci.
Ve čtyřech vydaných knihách (Z celého srdce, Kukátka 1 a 2), týkajících se P. Šuránka, byly kromě Vzpomínek zeveřejněny některé rukopisné materiály, anebo přetištěny články z časopisu, např. z Apoštolátu sv. Cyrila a Metoděje a Rozsévače.
Ostatní materiály jsou shromážděny z velké části v nejnovější knize „Rád obětoval všechno“. Je to životopis P. Šuránka, ve kterém se dovíte o jeho mládí, obrácení, duchovních zápasech a opravdovosti s jakou prožíval svůj kněžský život na svobodě, v internaci a při těžké manuální práci ve vápence.
Alois Kotek, 1996
Zdroj: Život a dílo P. Antonína Šuránka, Sborník přednášek, 1996
