Foto: Vojta Pospíšil Člověk a Víra
Na podzim roku 1946 byly schváleny stanovy Matice svatoantonínské u jejíhož zrodu P. Antonín Šuránek stál.
Jejím posláním byla péče o poutní místo Svatý Antonínek na Slovácku.
„Dílo sv. Antonína“, které bylo zřízeno už na sklonku roku 1945, mělo mnohem širší záběr a ještě větší ambice.
Tehdejší plány se snažil Antonín Šuránek široké veřejnosti vysvětlit na jaře roku 1946 v časopise Apoštolát sv. Cyrila a Metoděje.
Samtonému exercičnímu hnutí se P. Šuránek věnoval od mladých kněžských let. Více ZDE.
Následující text vyšel v květnu 1946 v časopise Apoštolát sv. Cyrila a Metoděje.
Dílo sv. Antonína
Antonín Šuránek
Úřední věstník arcibiskupské konsistoře olomoucké přinesl v prosinci minulého roku (1945) stručnou, ale významnou zprávu:
„Při Apoštolátu sv. Cyrila a Metoděje byl zřízen odbor „Dílo sv. Antonína“, jehož cílem je prohloubiti úctu k sv. Antonínu a využít jí pro vybudování exercičního hnutí na nejširším podkladě.“
Měsíc nato 16. ledna (1946) prohlásil sv. Otec Pius XII. sv. Antonína Paduanského za Učitele církevního.
Bude tedy letošní svátek 13. června provázen po celém katolickém světě velikými slavnostmi.
Podáváme výtah z Apoštolského listu, kterým se sv. Antonín prohlašuje církevním Učitelem a zahajujeme tak v našem časopise zprávy o úkolech, plánech a počinech Díla sv. Antonína v arcidiecézi olomoucké.
Kněz, který cestoval ve východních krajinách, vyprávěl, jak našel po všech krajích podivuhodnou dvojici světců: na jedné straně chrámu sochu sv. Antonína, na druhé sv. Terezie Ježíškovy.
Prvním úkolem Díla (DSA) je „prohlubovati úctu k sv. Antonínu“.
Ta úcta je rozšířená po celém světě.
Kněz, který cestoval ve východních krajinách, vyprávěl, jak našel po všech krajích podivuhodnou dvojici světců: na jedné straně chrámu sochu sv. Antonína, na druhé sv. Terezie Ježíškovy.I v Cařihradě byl tímto zjevem překvapen.
Jde však o to, aby úcta k sv. Antonínu byla zbavena jakékoli povrchnosti, popř. i pověrčivosti, aby to byla důvěra v Boha na přímluvu světcovu.
Soškám sv. Antonína, které lidé u sebe nosívají, aby nebyla připisována nějaká kouzelná síla,
nýbrž aby jimi byla projevována opět důvěra v Boha a v jeho pomoc.
Nikdy jsme u sv. Antonínka nad Blatnicí nenechávali poutníkům tyto malé kovové sošky bez posvěcení.
Říkali jsme: „Byl by to pouze kousek olova.“
Postaráme se v dohledné době, aby byla vydána pěkná a účelná, knížečka modliteb a pobožností k tomuto světci, kde by byly také vhodné písně a stručný životopis.
Vyložíme čas od času znovu význam „Chleba sv. Antonína“, aby se věřící mohli zapojit do tohoto krásného díla, jímž sv. Antonín pomáhá chudým, které – přes všechno mnohomluvné slibování sociálních reformátorů - ,,budeme míti vždycky s sebou“.
Ve Francii byly svého času vydržovány z „Chleba“ náboženské školy.
Chudí jsou miláčky sv. Antonína; aby chudým pomohl, vyprošuje svým ctitelům vyslýchání jejich důvěryplných proseb.
Druhým úkolem DSA je „využít úcty k sv. Antonínu pro vybudování exercičního hnutí na nejširším podkladě“.
Jak tomu rozumět?
Na Moravě máme zatím dva dobře vybavené exerciční domy:
„Stojanov“ na Velehradě a „Norbertinum“ na Sv. Kopečku u Olomouce.
Do takových domů chodívají věřící vždy aspoň na tři dny, aby se tam v tichu a modlitbách nábožensky vzdělávali, lépe poznávali, zbavovali vin a chyb a se posvěcovali.
Arcibiskup Stojan, který dobře znal náš lid a jeho vlastnosti, považoval vybudování exercičního domu za svůj první a nejdůležitější úkol.
Druhý exerciční dům budoval s láskyplnou účastí nástupce Stojanova, nynějšího ndp. arcibiskupa Dr. Leopolda Prečana, horlivý učitel pastýřské bohovědy na cyrilometodějské fakultě v Olomouci Dr. Josef Foltynovský.
Byli jste už na exerciciích na Velehradě?
Vydejte svědectví, co pro vás ty požehnané dni znamenaly!
Ale je jedno ještě potřebné, má-li se dosáhnouti plného ovoce exercičního úsilí. Je třeba sdružovat měsíčně ty, kteří na exerciciích byli a obnovovat jejich náboženské zvroucnění, připomínat jim rozjímané pravdy, upevňovat jejich rozhodnutí, povzbuzovat k důslednému životu podle poznané pravdy.
Je třeba takovému exercičnímu domu pomocníka.
A tu se nabízí „Stojanovu“ sv. Antonín.
Jeho kostel na Blatnické hoře je výborně uschopněn k tomu, aby shromažďoval čas od času účastníky velehradských exercicií.
Říkejme jim „absolventi exercicií“. Ovšem bude třeba vystavět nedaleko kostela pěkný malý domek, který by nijak neměnil vzhledu kopce, ježto by byl ukryt lesem, kde by se „absolventi exercicií“ z blízkého kraje scházívali.
Můžeme ten domek nazývat „rekolekční dům“.
„Rekolekce“ znamená „duchovní obnova“. Tedy dům duchovních obnov.
Takové obnovy byly už u sv. Antonínka s úspěchem za války konány, a to podle stavů.
První neděli v měsíci jé měli jinoši, druhou muži, třetí dívky a čtvrtou ženy.
Měl-li měsíc pět neděl, byla pátá věnována školním dětem.
Věřící z daleka chodívali na milovaný kopec.
I v zimě vytrvávali v promrzlé kapli, jen aby se duchovně obohatili.
A to se neměli kde ohřát, nemohli se projít v lese!
Jakým požehnáním budou takové stavovské duchovní obnovy, když se věřící budou moci v klidu věnovat sami sobě v rekolekčním domě každý ve svém pokojíku!
V mlčení, v naslouchání promluv, zpytování, sv. zpovědi!
Kolik užitku! A nebude třeba nákladné stavby! Vše může být prosté.
Bude-li k disposici třicet pokojíků, kolik lidí se může vystřídat za takové zimní měsíce, kdy není práce v poli!
A jídlo donesou s sebou. Může se jim připravit teplá polévka, popříp. může být prostá kuchyně ve stálém provozu.
To bude spolupráce s Velehradem.
„Absolventi exercicií“ z Velehradu, z kraje pod Javořinou, budou přicházet k sv. Antonínku a od sv. Antonínka zase budou po několika letech putovat na Velehrad, aby se účastnili třídenních exercicií druhých, třetích, čtvrtých.
„Absolventi exercicií“ z Velehradu, z kraje pod Javořinou, budou přicházet k sv. Antonínku a od sv. Antonínka zase budou po několika letech putovat na Velehrad, aby se účastnili třídenních exercicií druhých, třetích, čtvrtých.
Jednodenní obnovy u sv. Antonínka budou konány v duchu velehradském, tj. v duchu cyrilometodějském.
Budou věřící stále přibližovat těmto „dvěma hvězdám z východu“, k svátým apoštolům, kteří nám přinesli pravou osvětu a kteří nám tu osvětu zachrání, budeme-li svou horlivostí toho hodni.
Zatím nás poděsila zpráva z Velehradu, že exerciční dům má být „zabrán“ jako ozdravovna pro dělnictvo.
Je to naše kletba, že se od nepřátel učíme vždy jen tomu zlému.
Němečtí nacisté vzali násilím „Stojanov“ pro Hitlerjugend. To je pochopitelné. Těm šlo o to, aby se u nás kultura nešířila.
Ale oč by běželo těm, kteří mají pro dělnictvo dost ozdravoven v pohraničí, kde jsou přece celé kraje plné krásných vil?
Svatí bratři solunští nedopustí tohoto zhanobení exercičního domu, určeného právě těm nejchudším dělníkům Ducha svátého, věřícím, kteří tolik duchovní posily potřebují.
A doufáme, že také slovácký lid toho nedopustí, aby se na Velehradě opakovalo totéž hrubé násilí, jaké jsme se slzami v očích musili snášet za cizáckého režimu.
Prosíme také sv. Antonína, aby orodoval za exerciční dům „Stojanov“ a slibujeme mu, že se vynasnažíme, aby jeho rekolekční dům na Blatnické hoře byl v době co nejbližší vybudován!
Hledáme k tomu obětavé spolupracovníky a spolupracovnice.
Kdo by chtěl prodávat mezi svými známými „Cihly na stavbu exercičního domu při kostele sv. Antonína na Blatnické hoře“ po 10 Kčs a „Kameny“ po 100 Kčs, přihlas se redakci Apoštolátu sv. Cyrila a Metoděje, Olomouc, Žerotínovo nám. čís. 2.
Všechny spolupracovníky už předem pozdravujeme a za jejich pomoc srdečně děkujeme.
Sv. Antonín jim nezůstane dlužen!
