Blog farnosti

Bohoslovci a jejich představení se nebáli ani "špinavé" práce.  Přímo v terénu se určitě kázalo líp o opuštěných kostelích a ztrátě víry ve vysídlených oblastech.

V roce 1946 byla po 86 letech v Olomouci obnovena universita.
P. Šuránek zareagoval tím, že založil Stojanovu kolej pro mladé muže. Mladá generace mu zvlášť ležela na srdci.

Za tituly vydané tiskem stojí P. Alois Kotek.

Bůh ho poslal světu, aby ukazoval nové cesty ve vychovatelství, cesty otcovské lásky i těm, kteří nejvíce chybují.

Po letech začal v Želivu opět psát básně. Můžeme z nich vyčíst to, co se odehrávalo v jeho nitru.

V letech 1950-1956 se klášter v Želivu stal vězením. Řeholníci a kněží, kteří zde byli neprávem držení do kostela nesměli. Slyšeli jen hlas zvonů.

Verše si „jen tak“ poznamenal v květnu 1954 během své internace v Želivu.

V době maturity (1922) napsal jednomu ze spolužáků do památníku následující verše.

S oblibou P. Šuránek opatřoval známé lidové písně novými texty a dával jim duchovní náplň. Podobně tomu bylo i u písně Lásko, Bože, lásko …  

Buď od nás pozdraven, čistých srdcí králi,
celý svět kéž Tě zná a Tvou moudrost chválí.

V následujícím textu si můžeme přečíst, jak se se Stojanem setkal v dětství malý Antonín a vnímal ho prostý lid.

Báseň – modlitba psaná během internace v Želivu k narozeninám.

Jsem voják Boží! Stojím na svém místě! ...
Jedna z básní, do kterých během internace v Želivu vepsal to, co vnitřně prožíval.